Internet v praxi: Komunální volby v Estonsku, dočkáme se i u nás?

, 13. ledna 2006

Geografie, demografie a politika

Estonsko je nejmenší z pobaltských republik, a to jak rozlohou, která činí 43 227 čtverečních kilometrů, tak i počtem obyvatel, jejichž oficiální počet se pohybuje někde kolem 1 351 000. Estonsko je parlamentní demokracií s jednokomorovým parlamentem se čtyřletým volebním obdobím, hlavou státu je prezident volený na pět let. Stejně jako Česká republika je i Estonsko od roku 2004 členem Evropské unie.

Ekonomika

Co se týče ekonomiky, prošlo Estonsko podobnými problémy jako všechny transformující se bývalé socialistické země. K horšímu přispěl i fakt, že bylo do roku 1991 součástí Sovětského svazu. V současné době (údaje za rok 2004) je estonský hrubý domácí produkt na obyvatele přepočítaný dle parity kupní síly na 48 procentech průměru zemí EU. Pro srovnání, český HDP je 68 procent průměru EU, polský 47 procent, lotyšský 45 procent a litevský 41 procent. Estonské hospodářství je tedy nejen výkonnější než hospodářství zbývajících dvou pobaltských zemí, ale i než hospodářství polské. Velký význam pro hospodářský růst mají investice skandinávských firem a poplatky za transport ruské ropy skrze estonské přístavy. Značná část produktu (64.8%) je tvořena sektorem služeb, ve kterém hrají významnou roli IT průmysl a telekomunikace.

Internet

Samo Estonsko se pokládá za internetově vyspělou zemi, jako důkaz dokládá fakt, že je vlastí tří velice známých internetových produktů. Prvním a největším z nich je Hotmail, na jehož úspěchu má značný podíl rizikový investor Steve Jürvetson, syn estonských emigrantů v USA, který tuto freemailovou službu nakonec za 400 miliónů dolarů prodal Microsoftu.

Opravdovým rodištěm se Estonsko stalo v případě P2P sítě Kaaza a populárního komunikačního programu Skype, jejichž tvůrci jsou estonští programátoři Ahti Heinla, Priit Kasesalu, Jaan Tallin a Toivo Annus (pouze Skype).

Estonská ústava obsahuje jednu velkou kuriozitu, od roku 2000 má každý občan Estonska dle této ústavy zaručeno právo na přístup k internetu. Podle údajů z jara 2005 bylo 54 procent obyvatel ve věku 6 až 74 let uživateli internetu. V případě domácností 41 procent z nich vlastnilo počítač a 82 procent těchto domácích počítačů bylo připojeno k internetu. K internetu jsou připojeny všechny estonské školy a navíc zde existuje přes 700 míst s veřejným přístupem k internetu, která jsou umístěna v místních knihovnách, na poštách a dokonce i ve venkovských prodejnách. Budování této sítě začalo již v roce 1997 a místa s přístupem jsou dobře označena (viz ilustrační foto značky se zavináčem). V zemi je také více než 500 wifi sítí, přičemž přes 100 z nich je přístupných zdarma. Relativně dobře si Estonsko vede i v širokopásmovém přístupu k internetu. Následující graf ukazuje, jak je na tom v konkurenci vybraných postsocialistických zemí.

Výše uvedené rozšíření internetu se odráží i v jeho užívání. V roce 2005 podalo 76 procent občanů přiznání k dani z příjmů pomocí internetu. Internetové bankovnictví používá 72 procent uživatelů internetu. Estonsko je na tom velmi dobře i v e-governmentu. Přes internet mohou být v reálném čase sledovány i výdaje vlády, která se namísto papírových dokumentů rozhodla od dubna 2000 jako první na světě používat webový dokumentační systém, jehož cílem byla úspora času a nákladů. Na stránce s názvem „O čem rozhoduji dnes“ je možno najít předběžné legislativní návrhy jednotlivých ministerstev, přičemž občanům je umožněno tyto návrhy komentovat a doplňovat. Nejdůležitější je však fakt, že se těmito názory občanů následně zabývají kompetentní orgány, přičemž cca 5 procent z nich se objeví ve skutečném znění zákonů.

Podle zprávy Evropské komise z března 2005 je Estonsko jako jediná z nových zemí EU na vysokém stupni žebříčku v dostupnosti veřejných služeb přes internet. S pomocí internetu je například možno zaregistrovat novou firmu, vyplnit prohlášení policii a vyřídit různé úkony ve zdravotním systému.

Pozici Estonska potvrzuje i Globální zpráva o informačních technologiích 2004-2005, kterou vydalo Světové ekonomické fórum a která dle dosaženého indexu (NRI – Network Readiness Index) porovnává ve 104 zemích úroveň rozvoje informačních a komunikačních technologií. Estonsko se umístilo na 25.místě a je první mezi zeměmi střední a východní Evropy.

ID karty

V lednu 2002 byly v Estonsku zavedeny nové identifikační průkazy tzv.ID karty (obdoba našich občanských průkazů). Kromě řady pokročilých bezpečnostních prvků obsahují ID karty strojově čitelný kód a mikročip, který obsahuje údaje vytištěné na kartě s vyjímkou fotografie a podpisu. Na čipu jsou též uloženy dva digitální certifikáty a související privátní klíče chráněné PIN kódy. Jeden z certifikátů slouží k autentifikaci, druhý k elektronickému podpisu. Používání certifikátů není nijak omezeno, což znamená, že mohou držiteli sloužit ke komunikaci s osobami, organizacemi i státem.

Zajímavé je, že autentifikační certifikát obsahuje navíc i e-mailovou adresu uživatele ve formátu jméno.příjmení_NNNN@eesti.ee, kde NNNN jsou čtyři čísla zaručující jedinečnost adresy pro osoby se stejnými jmény. Adresa se nemění se změnou certifikátu ani ID karty a měla by občanovi sloužit celý život. S touto adresou není spojena žádná e-mailová služba, každý si tuto adresu musí přesměrovat na svůj fungující e-mailový účet, přičemž je možno pro přesměrování až 5 adres. Tento e-mail slouží především ke komunikaci mezi státem a občanem, nicméně její používání není opět nijak omezeno. Ve spojení s certifikátem je možno e-maily elektronicky podepisovat či šifrovat.

Podle oficiálních údajů vlastní nové ID karty 850 tisíc občanů. Dále se předpokládá, že v budoucnosti bude možno na základě dohod mezi různými subjekty např.bankami nebo pojišťovnami a státem ID kartu integrovat se stávajícími platebními kartami ale i dalšími kartami založenými na podobném principu. V hlavním městě Talinu je již nyní možno ID karty používat jako elektronické jízdenky na hromadnou dopravu. Do konce roku 2006 by tuto kartu měl mít každý estonský občan.

Vzor ID karty

Za vystavení ID karty se platí poplatek, který činí 150 estonských korun, což je v přepočtu asi 280 Kč. Děti do 15 let, invalidi a lidé v penzi platí 25 estonských korun. Pokud chce občan využívat elektronické funkce karty potřebuje příslušnou čtečku (smart card reader). Ceny čteček se pohybují v případě USB verze někde kolem 500 estonských korun, sériová čtečka stojí 300. Čtečky se v Estonsku stávají i součástí standardního vybavení počítačových sestav.

Čtečka ID karet

Volby

Právě nové ID karty se staly důležitým předpokladem komunálních voleb v Estonsku, které se konaly v termínech 10.-12.10. a 16.10.2005, přičemž v prvním termínu (10.-12.10.) bylo možno hlasovat elektronicky, hlasování v neděli 16.10. proběhlo tradičním způsobem. Je třeba poznamenat, že tyto volby nepředstavovaly pro některé Estonce první možnost hlasování přes internet. V lednu 2005 proběhl v hlavním městě Talinu pilotní projekt, kde bylo možno při referendu o umístění Památníku svobody hlasovat elektronickou cestou. Projekt byl úspěšný, přičemž 14 procent z celkového počtu hlasů bylo odevzdáno s pomocí internetu. Podle tehdejšího vyjádření Národní volební komise již žádné technické překážky nebránily využití internetu při podzimních komunálních volbách.

Zajímavý je pohled na to, jak se k volbám přes internet staví sami estonští voliči. Z průzkumu agentury Faktum je zřejmé, že podpora internetových voleb je největší u těch respondentů, kteří internet používají denně. Nicméně zde není podstatný rozdíl ani u těch, kdo internet sice používají, ale ne každý den. Velkým překvapením je skutečnost, že i ve skupině respondentů, kteří internet vůbec nepoužívají, je podpora voleb přes internet vyšší než 50 procent.

Cíle voleb

Mezi hlavní důvody, proč Estonsko zavádí možnost voleb přes internet, patří udržení volební účasti a motivace mladých lidí volit. V důsledku větší volební účasti pak volby realističtěji odrážejí preference společnosti, dá se tedy říci, že slouží k dalšímu rozvoji demokracie. Větší volební účast může také znamenat zařazení či vyřazení některých volených subjektů. Podle tvůrců projektu patří takováto možnost voleb k základním vymoženostem informační společnosti.

Bezpečnost

Možnost voleb přes internet vychází v Estonsku z předpokladu, že tento způsob voleb nabízí stejnou míru bezpečnosti a důvěryhodnosti jako systém tradiční. Nové ID karty přitom umožňují jak bezpečnou autentizaci voliče tak i bezpečné odevzdání hlasu s pomocí elektronického podpisu. Podle oficiálních vyjádření estonských představitelů byla otázka zabezpečení klíčovým požadavkem na volební systém, který byl technicky postaven na serverech s operačním systémem Linux. Projekt zajišťovala estonská firma Cybernetica. Bezpečnost systému byla také hlavním předmětem kritiky estonských voleb zahraničními odborníky, kteří nedoporučovali zejména použití domácích počítačů, které mohou obsahovat škodlivý software jako jsou viry a červi. Mluvčí Národní volební komise Tarvi Martens však po skončení voleb oznámil, že vše šlo hladce.

Koncepce voleb

Možná, že to není na první pohled zřejmé, ale volby přes internet mají jedno velké úskalí. Při tradičních volbách přijde občan do volební místnosti, na základě své identifikace získá nebo nezíská povolení volit, pokud ano, vezme obálku s volebními lístky, odebere se za plentu, kde již anonymně hodí do volební urny volební lístek dle svých preferencí. Jak však dosáhnout toho, aby při internetové volbě nebyl hlas voliče spojen s jeho hlasem? V Estonsku tento problém vyřešili tzv.systémem dvou obálek.

Volby probíhaly následujícím způsobem. Volič vložil svou ID kartu do čtečky a otevřel webovou volební stránku www.valimised.ee a verifikoval se pomocí PIN1. Server na základě registru obyvatelstva ověřil, zda-li volič může volit a zobrazil kandidátku pro příslušný volební obvod. Volič zvolil svůj výběr, přičemž tato volba byla zašifrována. Toto šifrování představovalo tzv.vnitřní obálku. Systém si dále vyžadoval potvrzení volby elektronickým podpisem, k němuž bylo třeba zadat PIN2. Tento podpis byl tzv.vnější obálkou. V posledním kroku systém voliči potvrdil, že jeho hlas byl zaznamenán. Systém názorně ukazuje následující schéma.

Volební systém obsahoval i další zajímavé prvky. Jak již bylo popsáno výše, volby se uskutečnily ve dvou termínech, přičemž v prvním termínu bylo možno hlasovat pouze přes internet i tradičně a ve druhém pouze tradičním způsobem. Navíc platilo pravidlo, že internetový hlas může volič odevzdat kolikrát chce, přičemž platný je vždy ten, který je odevzdaný jako poslední. Volič, který hlasoval přes internet, mohl změnit svoje rozhodnutí a v prvním termínu opravit svůj hlas tradičním způsobem, přičemž jeho internetové hlasování bylo anulováno. Tento systém odmítl schválit estonský prezident Arnold Rüütel s tím, že internetoví voliči mohou před ukončením voleb změnit své preference kolikrát chtějí, což porušuje princip rovných podmínek. Prezidentův nesouhlas byl však zamítnut ústavním soudem. Pro možnost opakování hlasování existovaly dva důvody. Prvním z nich byla eliminace možnosti „nákupu“ hlasu. V takové situaci by volič dostal zaplaceno za to, aby volil příslušný subjekt, přičemž by byl kontrolován, zda tak opravdu učinil. Voliči by i přesto zůstala možnost své hlasování „opravit“. Druhým důvodem byla eliminace možnosti nátlaku např.v rodině, kdy by volič mohl odvolit dle přání ostatních, nicméně opět by měl možnost svou volbu změnit. Nabízí se i třetí důvod a to v situaci, kdy by voliči měli jakékoli podezření na neregulérnost internetových voleb, mohli by odhlasovat tradičně a jejich internetové hlasy by byly zrušeny.

Výsledky

Nikoho asi nezajímá, kolik která strana dostala v komunálních volbách hlasů a kdo nakonec obsadil zastupitelstva v estonských obcích, ale spíše to, jak dopadlo hlasování přes internet. K datu voleb bylo v Estonsku 1 059 292 registrovaných voličů. Účast ve volbách resp.počet odevzdaných platných hlasů činil 496 345, což bylo 47 procent z celkového počtu voličů. Hlasování přes internet se zúčastnilo 9 317 voličů, kteří odevzdali 9 287 platných hlasů, což znamená, že 30 hlasů bylo zrušeno. K opakovanému hlasování došlo v 364 případech.

Je zřejmé, že využití možnosti volby přes internet nebylo nijak vysoké, podíl internetových hlasů dělá necelá 2 procenta. Protože se však jednalo o svým způsobem unikátní projekt, pro který neexistuje srovnání, nelze jednoznačně říci, zda se jednalo o úspěch či neúspěch. V každém případě je pozitivní, že systém fungoval a internetové hlasy měly stejnou platnost jako hlasy odevzdané tradičním způsobem. Právě bezproblémový průběh hlasování byl podmínkou pro nasazení možnosti internetového hlasování v parlamentních volbách, které se budou konat v roce 2007.

Co se týče statistik rozložení voličů, ukázalo se, že není podstatný rozdíl mezi pohlavími, přes internet volilo 46 procent žena a 54 procent mužů. Následující graf ukazuje voliče rozdělené podle pohlaví a věku. Ani v jednotlivých věkových kategoriích nebyl velký rozdíl mezi ženami a muži, zajímavé je, že v nejstarší kategorii nad 60 let volilo téměř dvakrát více žen než mužů. Nejsilněji byla mezi voliči obou pohlaví zastoupena věková skupina mezi 30 až 59 lety, což je pravděpodobně způsobené nízkou účastí nejmladší věkové skupiny a nikoli tím, že by střední generace ovládala internet lépe.

A jak jsme na tom v ČR?

Abych získal odpověď na tuto otázku, kontaktoval jsem Ing.Jitku Novotnou z odboru projektů e-governmentu ministerstva informatiky, která mi odpověděla takto: V České republice se problematice voleb přes internet nevěnuje veliká pozornost. Důvodů je pravděpodobně několik a dají se společně shrnout pod „nepřipravenost“ – ať už je to v oblasti legislativní, problematiky elektronické autentizace (mj. se to týká i národní implementace směrnice o elektronickém podpisu), bezpečnosti, penetrace internetu, potřebné techniky apod. Také přiznávám, že jsem dosud v žádném materiálu/strategii nepotkala konkrétní plány na implementaci systému pro volby přes internet (alespoň tedy v horizontu do cca 5 let).

K tomu je nutno poznamenat, že ani ostatní členské státy EU na tom nejsou o mnoho lépe než my. Praxe s internetovými volbami se omezuje pouze na několik omezených zkušebních projektů. Zatím neexistuje ani jednotná terminologie. Rada EU uvádí internetové hlasování (i-voting) jako jednu z možností tzv.e-votingu tedy hlasování s využitím elektronických zařízení. Kromě i-votingu sem patří např.hlasování s pomocí elektronických terminálů, které jsou však umístěny ve volební místnosti, kam se musí volič dostavit stejně jako v případě tradičního hlasování. Problematikou i-votingu se zabýval dnes již zastavený projekt CyberVote, který byl částečně financován Evropskou komisí.

EU si od i-votingu slibuje jak zastavení klesajícího zájmu občanů o volby tak i získání efektivního nástroje pro organizaci veřejné diskuse. Jako překážka širokého nasazení této technologie je vnímána nejen bezpečnost ale i dostupnost. Rada EU vydala 30.září 2004 členským státům doporučení, ve kterém definuje právní, funkční a technické standardy nutné pro zavedení e-votingu. Na druhou stranu se v Evropě i ve světě ozývají některé hlasy, které považují volby přes internet za přímou hrozbu demokracii a poukazují na to, že se současnými technologiemi nelze zaručit spolehlivost takového hlasování. Na závěr lze tedy konstatovat, že další vývoj v této oblasti ukáže až čas, Estonsku však jeho prvenství již nikdo nevezme. Důležitá je i skutečnost, že projekt má kromě cílů souvisejících se samotnými volbami i další neméně významná pozitiva, která souvisejí s rozšiřováním internetu, používáním elektronického podpisu a budováním moderní informační společnosti. Tato pozitiva se mohou v budoucnosti stát základem významné konkurenční výhody Estonska. Pro nás to znamená, že inspiraci dnes už nemusíme hledat jen na západ od našich hranic, jak je zvykem.

Diskuze k článku

Svatoslav Lachman, 13. 7. 2008 (07:41):

Potřebuji ujistit,že digitální podpis nahrazuje na v korespondenci doporušený dopis,a zda oslovený úřad,nebo jiná instituce je povinna na takový dopis reagovat a zda má právní náležitosti.
Děkuji moc a jsem
s pozdravem

MArtin, 28. 12. 2006 (09:31):

No a co to ma spolecnyho s clankem na ceskem serveru ???

Tomáš Kapler, 8. 2. 2006 (18:12):

Nevím, ale zkusím si tipnout:
1)Certifikacni autoritu, ktera vydava digitalni podpisy v elektronickem dokladu

– je jí orgán, vydávající doklady, nebo někdo spřízněný a prověřený (u nás by to mohla být třeba Česká Pošta, ale jinak kdokoliv, každá CA musí projít ověřením na svou spolehlivost a důvěryhodnost)

2)Jak dlouha je doba platnosti digitalnich podpisu v elektronickem dokladu

No tipnul bych si, že se kryje s platností dokladu – čipové karty. Nicméně ta čipová karta tvoří jen "ukazatel" k elektronické identitě, tj. ani výměna karty, změna hesla atd. neznamená změnu identity. Ta je nutná jen při velmi výjimečných případech, kdy dojde k narušení bezpečnosti dané identity, která nelze vyřešit změnou hesla/karty atd. 

3)kde ve volbach berou casove razitko na urceni pozdejsich hlasu

samozřejmě ze systému, který přesně ví, kdy byl daný hlas přijat

4)jak je to vyreseno s historii(archivaci) a overovanim pravosti u urednich dokladu podepsanych (v te dobe platnym) nyni jiz neplatnym digitalnim podpisem.

To je shodné se všemi podobnými technologiemi, tedy že se zkoumá časové razítko a to se porovnává s platností digitálního podpisu.

Anders, 29. 1. 2006 (16:49):

Zajimalo by me jak maji vyreseny v Estonsku nekolik problemu:
1)Certifikacni autoritu, ktera vydava digitalni podpisy v elektronickem dokladu
2)Jak dlouha je doba platnosti digitalnich podpisu v elektronickem dokladu
3)kde ve volbach berou casove razitko na urceni pozdejsich hlasu
4)jak je to vyreseno s historii(archivaci) a overovanim pravosti u urednich dokladu podepsanych (v te dobe platnym) nyni jiz neplatnym digitalnim podpisem.

MatKal, 28. 1. 2006 (00:29):

Nemůžu tomu uvěřit, přijde mi to jako fantasy. V první chvíli se ve mě zvedla vlna emocí, musel jsem zamáčknout slzu. Teď už mám jen vztek.

MatKal, 28. 1. 2006 (00:29):

Nemůžu tomu uvěřit, přijde mi to jako fantasy. V první chvíli se ve mě zvedla vlna emocí, musel jsem zamáčknout slzu. Teď už mám jen vztek.

Tomáš Kapler, 18. 1. 2006 (16:55):

Je to jednoduché řešení na principu "dvou obálek". První obálka je označena jménem, druhá – vnitřní – obálka jméno nemá. Tedy když se vám sejde více obálek se stejným jménem na vnější obálce tak budete brát jen tu poslední a všechny předchozí "zahodíte". Po skončení hlasování tuto poslední obálku "rozlepíte" (rozšifrujete veřejným klíčem dané osoby) a vnější obálku "zahodíte" (oddělíte od vnitřní obálky). Zbudou vám tak vnitřní neotevřené obálky, které nelze spárovat s jejich autory. Ty pak rozbalíte (rozšifrujete privátním klíčem hlasování) a máte hlasy.

Miloslav Sova, 18. 1. 2006 (15:00):

Dobrý den,
nemusíte prohledávat Internet. Dva podobně kvalitní články najdete hned pod tímto jako doporučené články k přečtení:-) Oba z pera (nebo klávesnice) Vaška Rady. Zdraví Sova

Mapek, 17. 1. 2006 (16:59):

Pro nás je to jen sci-fi :-)

S.R., 17. 1. 2006 (09:57):

opravdu velmi pečlivě napsaný článek, doufám že se dočkáme dalších, přeji hodně úspěchů

Robert, 17. 1. 2006 (08:45):

Přiznám se, že jsem ze schématu znázorňujícího princip anonymního odevzdání hlasu nepochopil, jak je zajištěno nahrazení již odevzdaného hlasu novým, pozdějším, od stejného voliče, nemá-li být hlas žádným mechanismem zpětně spojitelný s voličem. Bylo by, prosím, možné to dodatečně osvětlit?

VladiczeK, 15. 1. 2006 (22:39):

Asi nejlepsi clanek, ktery jsem na ceskem Internetu za poslednich par mesicu cetl. Jdu pohledat dalsi a doufam, ze autor je velmi plodny :) Diky moc…

t, 14. 1. 2006 (23:48):

Pristup k internetu neznamena jeste pravo na bezplatne ziskani potrebneho vybaveni – tedy i pronajem pripojeni.

To lze proste zajistit i tim, ze internet bude zdarma k dispozici kazdmeu ve verejne knihovne. Rozpisi zaruci kazdemu presnej cas – pokud nebude zajem tak tam samozrejme muze byt dyl.
Takze vzhledem k tomu, ze to bude mit vetsina knihovem v brzke dobe i u nas co vim, tak to splnit i u nas by nebyl zadny problem….

Ustava treba zarucuje pristup k informacim, ale pokud nemate penize na noviny, ci neplatite ze elektrinu, tak vam ji proste vypnou a nikdo tim ustavu neporusi – proste neni narok ani zde na technicke vvbaveni zdarma…..

Radek Prchal, 13. 1. 2006 (23:58):

Trochu dlouhé, ale velmi zajímavé čtení. Nejvíc se mi líbí to právo na přístup k Internetu uzákoněné v ústavě. To je bomba:-)) Doufám, že si to přečte někdo z MICR. Paní ministryně Bérová by si tento článek měla vytisknout a pověsit nad svůj pracovní stůl!!!

Michal, 13. 1. 2006 (00:57):

Estonsko, to je informacny raj… Cloveku sa az verit nechce. Na Slovensku taketo nieco nie je mozne, lebo verim ze toto nie je len v podpore vlady, ale najme v ludoch, no a Slovaci su strasne "nedvizny" narod…

Kategorie Technologie.

Diskuze: Komentáře: 15

Navštivte také

Speedmeter Internetu pro všechny

Katalog Wifi sítí

Reklama:

internetprovsechny.cz
KKTS Jasná

Bleskovky

Na VŠE je zase WordCamp Praha 2016

, 11.2. Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Na VŠE je zase WordCamp Praha 2016

Pozvánka na workshop Geografický sběr dat, Evropský regulační rámec a veřejná podpora NGA

, 22.12. Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pozvánka na workshop Geografický sběr dat, Evropský regulační rámec a veřejná podpora NGA

Pozvánka na ISPA Forum 2015 – o budoucnosti nejen bezdrátových sítí a regulaci telekomunikací

, 15.5. Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pozvánka na ISPA Forum 2015 – o budoucnosti nejen bezdrátových sítí a regulaci telekomunikací

ČTÚ zahajuje veřejnou diskusi k aukci kmitočtů v pásmu 3,7 GHz

, 6.3. Komentáře nejsou povolené u textu s názvem ČTÚ zahajuje veřejnou diskusi k aukci kmitočtů v pásmu 3,7 GHz

Více bleskovek →

Články

 

Doporučujeme

Zpoplatnění bezlicenčních pásem by zdražilo internet, nebo snížilo jeho dostupnost

Internethome končí s bezdrátem. Nespokojení klienti často volí osvědčené lokální ISP.

Budeme mít internet z dronů a balonů?

Rychlosti internetu v lednu 2014, poprvé přes 70 tisíc měření a několik novinek

LTE? Žádnou mobilní revoluci nečekejte…

Proč PPF koupila českou a slovenskou Telefóniku?

Speedmeter IPV pro zařízení se systémem Android nově na Google Play

Mobilní revoluce nebo evoluce?

Mobilní bezdrátové datové přenosy v roce 2013

Waze – doprava na dlani

Stručný úvod do geosociálních sítí

Lednové rychlosti na internetu řečí grafů a čísel

Databáze knihoven a rozcestník pro knihovníky i poskytovatele připojení

Instagram – cesta k úspěchu

Naměřené rychlosti internetových připojení v prosinci

Sdílení a zálohování s Dropboxem

Webové aplikace s geolokací

Posílání datových balíků po Internetu

AirFiber24 – ostrý test z reálného provozu

Česká republika a rychlosti internetu podle Akamai

PPF Petra Kellnera se přihlásila do aukce kmitočtů. Překvapivý kandidát na čtvrtého operátora.

Pinterest – nová hvězda mezi sociálními sítěmi

Velké srovnání mobilního Internetu v České republice pro rok 2012

Google nejen vyhledávačem: Umíte správně vyhledávat?

Malware a jeho současné podoby

Soumrak volného 10 GHz pásma aneb kdo má zájem na jeho zarušení?

Velké srovnání VoIP tarifů

Couchsurfing: Cestujte a spojte svět díky internetu

Mobilní Internet a LTE

Sociální sítě pro začátečníky: Které vybrat?

Sociální sítě pro začátečníky – Facebook a Twitter, je mezi nimi vůbec rozdíl?

Speedmeter, Speedtest, Speedometer – velký test měřáků rychlosti dostupných v ČR.

Stav broadbandu v ČR aneb zaostřeno na optiku.

Odkazy odjinud


Tip: Navštivte sekci VoIP a porovnejte nabídku více než třech desítek operátorů!

Podporujeme:

www.sumavanet.cz i4eSmall.gif (2K) pravedneslogo.gif (5K)