Ministerstvo informatiky: Česká republika udává tempo v rozšíření Internetu, my na to odpovídáme: Ani náhodou!

, 19. prosince 2005

Studie, která je ke stažení zde, se skládá ze tří částí. První z nich ve sledovaných zemích porovnává rozšíření internetu v roce 2004 a dále jeho nárůst mezi lety 2000 a 2004. Ve druhé části identifikuje klíčové faktory podmiňující používání internetu a ve třetí části se zabývá úlohou vlád v podpoře těchto faktorů. Důvodem pro výše uvedené tvrzení ministerstva je první část studie, kde se ČR umístila mezi zeměmi, které udávají tempo.

Problém je v datech

Nezbytným předpokladem jakéhokoli srovnávání jsou správná data. Pokud je nemáme, je vypovídací hodnota takového srovnání mizivá. Zdroje dat pro studii jsou uvedeny v dodatku A, přičemž čísla o uživatelích internetu poskytla International Telecommunication Union (ITU). Jednotlivé statistiky jsou dostupné na webu ITU v následující sekci. Podle nich měla Česká republika v roce 2004 celkem 4,8 miliónu uživatelů internetu. Číslo je to pěkné, důležité však je, odkud se vzalo. A tady je kámen úrazu! U každé statistiky je odkaz na technické poznámky, ve kterých je uvedeno, jakým způsobem byla data pro příslušnou statistiku získána. V případě počtu uživatelů internetu si v technické poznámce zde můžeme přečíst následující:

„Údaj o počtu uživatelů internetu je založen na datech, která dávají k dispozici jednotlivé státy. V některých případech jsou přesnějším zdrojem realizované průzkumy. Nicméně tyto průzkumy však nemají jednotnou metodiku a liší se například ve věku uživatelů a jejich frekvenci používání internetu. Země, které nemají takové průzkumy, odhadují počty uživatelů na základě údajů od poskytovatelů internetu.“

Takže to shrnu, údaje o počtu uživatelů dávají k dispozici jednotlivé státy. Ty je získávají z uskutečněných průzkumů nebo je odhadují. Neexistuje žádné měřítko, které by v průzkumech zajistilo porovnatelnost dat. Jeden průzkum zahrnuje pouze uživatele od nějaké věkové hranice, v dalším průzkumu je věková hranice úplně někde jinde anebo neexistuje. Někde je uživatelem internetu ten, kdo ho používá pravidelně třeba pětkrát do týdne, jinde stačí, aby ho použil jen jednou do roka. A jsou i země, kde se počet uživatelů pouze odhadne. Takovéto údaje se smíchají a hle, máme tady vstupní data pro studii o využívání internetu.

Potom si přečteme, že tempo v užívání internetu udává třeba ta a ta země. Později ale zjistíme, že tam lidé sice internet znají a využívají, ale vzhledem k vysokým cenám se na něj připojují pouze několikrát měsíčně, aby si stáhli poštu, navíc se připojují nikoli přes trvalé širokopásmové připojení ale přes vytáčené telefonické připojení. Nemám na mysli žádnou konkrétní zemi, chci pouze ukázat, že v takto agregovaných datech se mohou skrývat souvislosti, na jejichž základě můžete vytvořit v podstatě jakýkoli závěr.

Navíc, jak jsem se zmínil v příkladu, není brána v úvahu kvalita připojení. Jak mi dají zcela jistě všichni za pravdu, je nebetyčný rozdíl mezi připojováním se přes minutově tarifikovanou telefonní linku a mezi trvalým připojením za přiměřený paušální poplatek.

Nakonec i fakt, že jsou údaje poskytovány jednotlivými státy, přičemž nedochází k žádné další verifikaci, nebudí zrovna velkou důvěru. To, zda-li je pro nějaký stát výhodnější údaje nadhodnotit či podhodnotit, sice nedokáži jednoznačně říci, nicméně případů, kdy se někdo účelově snaží zkreslit fakta, není v politických sférách zrovna málo. A s tím nadhodnocením či podhodnocením to může být stejně relativní jako v tom známém vtipu o Baťovi, kdy vyslal do Afriky dva obchodní zástupce. Jeden mu rezignovaně telegrafoval, že v Africe asi žádný obchod neudělají, všichni tam chodí bosi, druhý nadšeně telefonoval, že je to pro obchod s obuví ideální místo, nikdo tam totiž nemá boty. Podobně i já si dokáži představit stát, který chce přilákat zahraniční investice a stlačí čísla směrem dolů tak, aby vypadalo, že trh není nasycen, naopak jiný stát bude chtít těžit z faktu, že patří mezi internetově vyspělé země a zaokrouhlí čísla směrem nahoru.

Jelikož pravdivá a co možná nejpřesnější data jsou nezbytnou podmínkou hodnověrnosti každé studie, mohl bych na tomto místě článek ukončit s tím, že zde tato podmínka splněna nebyla.

V úvodu jsem však zmínil i další věci, které ze studie dělají obrazně jen popsaný cár papíru bez vypovídací hodnoty. Pojďme se na ně v krátkosti podívat.

Rozdělení do skupin – jsme opravdu velká a bohatá země?

Státy, které se studie zúčastnily, byly rozděleny do devíti skupin na základě kombinace ekonomické výkonnosti (HDP na obyvatele v amerických dolarech, byly použity ceny z roku 2000 a přepočteny dle parity kupní síly) a velikosti (počet obyvatel). Zcela nevyhovující jsou intervaly, ve kterých byly tyto skupiny definovány. Mezi bohatší země byly zařazeny ty, jejichž HDP na hlavu byl vyšší než deset tisíc dolarů, následovaly země se středním příjmem, jejichž HDP byl mezi třemi a deseti tisíci dolarů a chudší země s HDP nižším než tři tisíce amerických dolarů.

V případě velikosti zde byly velké země s počtem obyvatelem vyšším než deset miliónů, středně velké země s obyvatelstvem mezi třemi a deseti milióny a menší země, jejichž populace byla nižší než tři milióny. Proč toto rozdělení považuji za nevyhovující? Jako příklad stačí uvést některé státy, které se společně s Českou republikou ocitly ve stejné skupině bohatších a větších zemí: Argentina, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Spojené státy, Švédsko. Myslím si, že ani z ekonomického hlediska a ani podle počtu obyvatel nám uvedené země nejsou zrovna podobné.

Metodika studie

Země v takto rozdělených zemí byly porovnány podle rozšíření internetu v roce 2004 (počtu uživatelů) a podle míry růstu tohoto rozšíření od roku 2000 do roku 2004. Na základě těchto kritérií byly země ve skupině dále rozděleny na ty, jež „udávají krok“ (vyšší rozšíření a rychlejší růst internetu než je průměr ve skupině), na „skokany“ (rozšíření internetu nižší než je průměr ve skupině avšak nadprůměrný růst internetu), na „úspěšné zpomalující“ (vyšší rozšíření ale malý růst) a na „začátečníky“ (malé rozšíření, malý růst).

Česká republika se dostala mezi čtrnáct zemí, které ve svých skupinách „udávají krok“. Mezi tyto země se zařadila například Velká Británie, ale i Bělorusko nebo Zambie. Pro přesnost je třeba ale podotknout, že v případě ČR se jednalo o skupinu bohatých a velkých zemí.

Podobná rozdělení, kdy jsou sledované subjekty rozděleny do kvadrantů podle dvou kritérií, jsou široce používaná například v marketingu. Domnívám se, že v tomto případě, to není zrovna nejlepší řešení. O tom, že studie nebere v potaz kvalitu vyjádřenou způsobem připojení, jsem se již zmínil. Na kvalitu můžeme však pohlížet i jako na to, k čemu a jak je internet používán. Ani toto se ze studie nedozvíme. Například země, kde se internet využívá k vysílání internetového rádia eventuálně videa na přání, udává krok v rozšiřování internetu (do další oblasti lidské činnosti) více než ta, kde se dostali teprve k prohlížení stránek.

Je opravdu dobré udávat tempo?

Ve studii je uveden seznam těch zemí, které „udávají krok“ a seznam „skokanů“. Je zajímavé, že v obou těchto skupinách se ze zemí, které alespoň já subjektivně považuji za vyspělé, objevily pouze Velká Británie, Itálie, Francie a Španělsko. Takže pravda spíše vypadá tak, že mezi „udávající krok“ a „skokany“ se z vyspělých zemí dostaly jen ty, které nějakým způsob internet podcenily a zanedbaly, ostatní vyspělé země jsou totiž v kvadrantu „úspěšné zpomalující“. Internet tam dosáhl určitého stupně nasycení a v současné době jeho rozvoj probíhá spíše na popisované kvalitativní úrovni. To znamená, že umístění ve skupině „udávající krok“ není zrovna velká čest.

Druhá část studie – všechno je jinak!

Poslední věcí, o které bych se chtěl zmínit, je ta část studie, která porovnává tři klíčové faktory stojící za rozšiřováním internetu. Mezi tyto faktory dle studie patří přístup k internetu (zejména dostupnost a snadnost používání), zručnost v používání spolu s důvěrou v internet a motivace používat internet (nabízený obsah a služby). Pro každý faktor byl zpracován souhrnný index.

Podle studie existuje silná kladná korelace mezi výší těchto indexů a rozšířením internetu v dané zemi. Nejvíce se tato korelace projevuje v případě zemí „udávajících krok“ tedy i České republiky. Součástí studie je i tabulka, ve které jsou uvedeny země, které se umístily na prvních třiceti místech v jednotlivých indexech. Na prvním místě v prvních dvou indexech tedy v přístupu k internetu a zručnosti v používání internetu a důvěře v internet se umístily Spojené státy, v motivaci používat internet zvítězila Velká Británie.

Česká republika se v první třicítce neumístila v případě ani jediného indexu. Protože jsem zdroje dat pro sestavování těchto indexů nezkoumal tak podrobně jako v případě první části studie, nechci se pouštět do nějakých neověřených hodnocení. Mrzí mne však přístup ministerstva, které se neváhalo pochlubit tím, že byla ČR zařazena mezi země „udávající krok“, o druhé části studie, kde už výsledek tak „oslnivý“ nebyl, taktně pomlčelo.

A jak jsme na tom doopravdy?

Na závěr článku bych rád ukázal dva grafy, které jasně ukazují pozici ČR na poli internetu. Myslím, že další komentáře už nejsou třeba.

Penetrace broadband připojení v zemích OECD v počtu přípojek na 100 obyvatel (červen 2005)

Přírůstek penetrace broadband připojení v zemích OECD v počtu přípojek na 100 obyvatel mezi 2.čtvrtletím 2004 a 2005

Diskuze k článku

Laďa, 26. 12. 2005 (01:44):

Pokud ještě nepřeložili (pochybuji) citovanou „studii”, pak už samotný text v angličtině místo v češtině má velkou vypovídající hodnotu.
Když jsem před desítkami let poslouchal vysílání tirany pro Československo, bylo možno slyšet: „Tiranská traktorová továrna Enver vyrobila letos v porovnání s rokem … 350% traktorů zn. Enver.”
Mám dojem , že taky vyrábíme traktory Enver.

krakonoš, 21. 12. 2005 (20:52):

Sorry, ale to, co tady navrhujete je k ničemu. Monopol Telecomu je udržovaný uměle a jediný způsob, jak ho rozbít, je zintenzivnění výstavby komunitních sítí s využitím wifi a wimaxu. V momentě, kdy tyto sítě pokryjí republiku, nastane pro Telecom skutečné (a tím i likvidační) konkurenční prostředí. Takže: Čím dřív (a lhostejno jak) se závislosti na jeho drátech zbavíme, tím lépe pro nás a hůře pro ty, kteří mu zůstanou věrní.

jozicka, 21. 12. 2005 (14:08):

na co vlastne mame Ministerstvo informatiky. Vzdyt nedela vubec nic pro rozvoj internetu u nas. Pro ministrini je to jen takove teple mistecko, hlavne nebyt moc napadna a uzivat si penizku.
Dva hlavni body, jak umoznit poradnou konkurenci v Cechach jsou:

1) snizit vysoke ceny za pristup k mistnim smyckam.

2) umoznit propojeni jen na principu bitstreamu (a ne pouze predprodavat Telecomacke sluzby…)

Jeste jsem neslysel, ze by se Ministrine informatiky k temto bodum nejak vyjadrila. (at pozitivne ci negativne)

Matee, 20. 12. 2005 (19:38):

Hlavně, že je čím se chlubit. I když data jsou velmi pochybného charakteru. Snad bude za rok lépe 🙂

krakonoš, 19. 12. 2005 (09:45):

Když úředníky nikdo nechválí, zařídí si to sami a žádná levárna jim není dost špatná. Někdy to dojde i tak daleko, že se kvůli splnění úkolu předělá i norma.

Kategorie Bleskovky.

Diskuze: 5 Comments

Navštivte také

Speedmeter Internetu pro všechny

Katalog Wifi sítí

Reklama:

cerberos.cz
www.summitd.cz

Bleskovky

Články

 

Doporučujeme

Vybíráme nový notebook...

Takový byl seminář o GDPR v Olomouci

Dotace na vysokorychlostní internet...

Jak vypadá vysílač lokálního providera a proč by to mělo zákazníka zajímat?

Aby wifi doma fungovala.

Zpoplatnění bezlicenčních pásem by zdražilo internet, nebo snížilo jeho dostupnost

Internethome končí s bezdrátem. Nespokojení klienti často volí osvědčené lokální ISP.

Budeme mít internet z dronů a balonů?

Rychlosti internetu v lednu 2014, poprvé přes 70 tisíc měření a několik novinek

LTE? Žádnou mobilní revoluci nečekejte…

Proč PPF koupila českou a slovenskou Telefóniku?

Speedmeter IPV pro zařízení se systémem Android nově na Google Play

Mobilní revoluce nebo evoluce?

Mobilní bezdrátové datové přenosy v roce 2013

Waze – doprava na dlani

Stručný úvod do geosociálních sítí

Lednové rychlosti na internetu řečí grafů a čísel

Databáze knihoven a rozcestník pro knihovníky i poskytovatele připojení

Instagram – cesta k úspěchu

Naměřené rychlosti internetových připojení v prosinci

Sdílení a zálohování s Dropboxem

Webové aplikace s geolokací

Posílání datových balíků po Internetu

AirFiber24 – ostrý test z reálného provozu

Česká republika a rychlosti internetu podle Akamai

PPF Petra Kellnera se přihlásila do aukce kmitočtů. Překvapivý kandidát na čtvrtého operátora.

Pinterest – nová hvězda mezi sociálními sítěmi

Velké srovnání mobilního Internetu v České republice pro rok 2012

Google nejen vyhledávačem: Umíte správně vyhledávat?

Malware a jeho současné podoby

Soumrak volného 10 GHz pásma aneb kdo má zájem na jeho zarušení?

Odkazy odjinud


Tip: Navštivte sekci VoIP a porovnejte nabídku více než třech desítek operátorů!

Podporujeme:

www.sumavanet.cz i4eSmall.gif (2K) pravedneslogo.gif (5K)