Právě tento akt ČTc byl onou poslední kapkou, po které přetekl pomyslný džbán naší
trpělivosti a impulsem k tomu, něco udělat. Přestože jsme nebyli ani odborníci na danou
problematiku ani jinak internetově exponované osobnosti, chtěli jsme si ověřit, zda-li
můžeme nějak ovlivnit to, co se nám nelíbilo – trvající internetové zaostávání ČR za
vyspělým světem. Pokud alespoň trochu sledujete zde na Živě anebo na stránkách www.InternetProVsechny.cz diskuse o
internetovém připojení, ADSL, dial-upu, paušálních poplatcích a dalších problémech, víte,
že se našemu sdružení ale i dalším sdružením, která tvoří platformu ZUI (Zástupci
uživatelů Internetu) podařilo vstoupit do jednání o výše uvedených problémech, informovat
o nich internetovou veřejnost a v některých případech přispět i k pozitivnímu vývoji věcí.
O tom bychom zde ale dnes hovořit nechtěli.
To, čemu bychom se tady chtěli
věnovat, je spíše jakési porovnání našich představ v době, kdy jsme začínali, se skutečným
stavem věci v současné době. A zde nás bude především zajímat ohlas našeho snažení a
reakce těch, kterých se to týkalo a dosud týká.
Asi za měsíc po prvotním impulsu
se na našich stránkách objevila Výzva za rozšíření Internetu v ČR, jejíž součástí byla i
on-line petice, která požadovala vytvoření konkurenčního prostředí na trhu s ADSL a
vytvoření alespoň jednoho paušálního programu na dial-up. Přestože mohou někteří z vás
polemizovat s tím, zda-li má on-line petice nějaký faktický význam, z vlastních zkušeností
můžeme potvrdit, že většina aktérů jednání o internetovém připojení v ČR naše stránky
včetně počtu signatářů pozorně sleduje a několikrát nám ti, jichž se naše činnost nějakým
způsobem dotýká, zřetelně dali najevo, zda-li máme s takovým počtem sympatizantů mandát na
to někoho zastupovat. Do dnešního dne petici podepsalo něco málo přes 10 000 uživatelů Internetu.
Jestli je to moc či málo, můžeme posoudit při srovnání s obdobnou peticí ve Velké
Británii, kterou organizuje skupina Broadband4Britain (B4B). Té se podařilo shromáždit asi
300 000 podpisů pod jejich požadavek na podporu rozvoje širokopásmového Internetu ve Velké
Británii. Pokud tato čísla vztáhneme k počtu obyvatel, vyjde nám, že v ČR výzvu podpořilo
cca 0,1% obyvatel, zatímco v Británii to je cca 0,5% obyvatel, což je pětinásobek.
Kdybychom celou populaci zúžili pouze na uživatele Internetu, stále ještě nám vyjde, že v
Británii podpořilo petici cca dvaapůlkrát více uživatelů než u nás. Nutno podotknout i to,
že petice v Británii se týkala pouze širokopásmového připojení, tudíž její záběr byl
menší. Nemusíme ale chodit tak daleko, protest proti zvyšování poplatků za Internet
vyjádřilo na Slovensku za rok cca 12 000 občanů.
Na první pohled se zdají výsledky
uvedených srovnání naprosto nelogické. Jak to, že na západ i na východ od našich hranic je
angažovanost občanů v internetových záležitostech větší než u nás? Podle našeho názoru se
zde však působí dva různé motivy, v Británii, kde má již demokracie a občanská společnost
o nějaký ten pátek delší tradici než u nás, je běžné, že pokud s něčím nesouhlasím, jdu a
řeknu to, a to komukoli, zatímco v ČR pořád převažuje názor spoléhat se na to, že s tím
někdo něco udělá, a že pouštět se do křížku se státem je marný boj. Jenže kdo jiný může
přinutit stát chovat se tak, jak si občané přejí, než právě občané sami? A to
se v demokracii nedá dělat jinak než pomocí jednání, diskusí a prezentací svých požadavků.
Jako přímé účastníky jednání nás někdy až překvapuje, jak odlišný může být něčí pohled na
problémy, které se přímo nedotýkají jeho osoby anebo se kterými nemá vlastní zkušenost.
Naopak na Slovensku by měla být míra občanské angažovanosti zhruba stejná jako u nás, proč
je tedy počet těch, co vyjádřili protest vzhledem k počtu obyvatel dvakrát větší? Zde bylo
hlavní příčinou neúměrné navýšení poplatků za Internet, které činilo v průběhu roku téměř
66%. Takto kritická situace dokázala zvednout ze židlí poměrně více uživatelů než u nás.
Protože nechceme jen protestovat, ale i přicházet s konkrétními návrhy a podněty,
zveřejnili jsme na adrese www.internetprovsechny.cz/mar
ketresearch.php unikátní průzkum, jehož cílem je shromáždit informace o zájmu
uživatelů Internetu o ADSL připojení nebo dial-upový paušál. Výsledky tohoto průzkumu
mohou sloužit jako podklady pro jednání o internetových programech. Bohužel se do dnešního
dne průzkumu zúčastnilo pouhých 3 695 osob, což je číslo, na kterém se toho moc stavět
nedá. Pro představu např.v Praze má o některý z navrhovaných dial-up paušálů zájem 723
lidí. To, že by průzkum při masové podpoře mohl mít značný přínos pro zlepšení podmínek
internetového připojení, může podpořit i fakt, že jsme se při jeho koncipování inspirovali
podobnou a účinnou akcí v Británii, kde skupina B4B monitorovala poptávku po ADSL
připojení v různých lokalitách, kterou následně prezentovala British Telecomu (BT).
Jelikož zde byly obavy z nerentabilnosti zavádění ADSL v některých lokalitách, došlo k
domluvě mezi BT a B4B, na jejímž základě se uvedený monitoring stal zdrojem informací o
tom, kdy která lokalita překročila mez rentability (podle počtu zájemců) a zavedení ADSL
bylo ze strany BT možné.
Dalším zajímavým aspektem je skoro totální ignorance
našeho protestu ze strany velkých portálů. Při ne vždy stoprocentní vyprodanosti bannerové
reklamy během roku by neměl být problém tu a tam upozornit na to, co se právě děje. A
nemusí to být ani celý banner, dobrou službu udělá i textová upoutávka nebo pouhý odkaz.
Pokud si vzpomínáte na slavný Bojkot v roce 99, na rozdíl ode dneška se tehdy portály
zapojily. Co je zde příčinou, vždyť se jedná i o jejich budoucnost, čím přijatelnější bude
internetové připojení pro občany, tím více návštěvníků budou portály mít. Zde je
vysvětlení, které nás napadá. Portály dnes patří k nejvyspělejší části internetového trhu,
z firem s pár zaměstnanci se staly společnosti s institucionální řídicí strukturou ve
většině případů financované cizím investičním kapitálem. Takové společnosti mají přece jen
trochu jiný duch, kde se počítá s trochu jinými hodnotami. Ředitel takové firmy sotva
sundá sako, obleče si triko s nápisem “protestuji” a svoji úvodní stránku
nahradí bannerem “DEMONSTRACE”. Zde nezbývá než konstatovat, že je to
škoda.
Současné diskuse se ve velké míře zabývají tím, zda-li bojovat za paušál na
dial-up anebo je dial-up mrtvý a budoucností je ADSL. Vše záleží na podmínkách. Uživatel z
Horní dolní, který použije Internet tu a tam na odeslání e-mailu a zjištění pár informací
asi bude spokojen za dial-up, navíc je zde velká pravděpodobnost, že zavedení ADSL do jeho
vísky bude nějakou dobu trvat. Následující graf ukazuje, jaké možnosti využití přinášejí
jednotlivé rychlosti internetového připojení.
Vidíme, že klasický dial-up
umožňuje všechny dnes nejvyužívanější internetové činnosti. Při současném rozšíření
Internetu v ČR, se dá předpokládat, že je zde stále velký potenciál pro tuto internetovou
“klasiku”. Ten, kdo se bude chtít seznámit s Internetem, asi nebude požadovat
video na přání ani high-definition TV, zvláště když má alternativy ve formě klasického
videopřehrávače a klasické televize. To však neznamená, že ADSL je předčasné. Alespoň
zpočátku je důležitou podmínkou existence dial-up paušálu koexistence obou typů připojení
tedy dial-upu i ADSL. Rozšíření ADSL by totiž mělo výrazně přispět k odlehčení hlasových
linek, což by umožnilo zavedení neodpojovaného paušálu na dial-up bez toho, aby docházelo
k přetížení a následným výpadkům, které by mohly vést až k tomu, že se nedovoláte, když to
budete potřebovat. Teď přichází na řadu velmi kacířská myšlenka. Jaká by měla být cena
plného paušálu na dial-up? Současné odhady se pohybují zhruba od 500 Kč do 1 000 Kč. Jsou
zde však i návrhy cen kolem 100 Kč až 200 Kč. My si ale dovolujeme tvrdit, že by se cena
dial-up paušálu měla přibližovat ceně nejlevnější varianty ADSL. Proč? Zde se opět
dostáváme ke zmiňovanému přetížení sítě, pokud by byl dial-up velmi výrazně levnější než
ADSL, přelila by se většina poptávky po paušalizovaném placení do tohoto dial-upu, což by
mohlo způsobit kolaps. Obzvláště v lokalitách s velkým internetovým provozem by proto
uživatelé požadující paušální připojení měli přednostně využít ADSL technologii, pokud je
v dané lokalitě dostupná, aby “nezahlcovali” linky nejen těm uživatelům, kteří
na ADSL nedosáhnou, ale i zákazníkům využívajícím klasické hlasové služby. Nikomu z vás by
se asi nelíbilo, když by se kvůli 20-30 současně visícím internetovým nadšencům nedovolal
k hasičům v době, kdy by vám hořela střecha nad hlavou nebo na záchranku, když by jste
přehlídli vosu plovoucí ve vašem oblíbeném pivečku.
Podařilo se nám sehnat
dokument British Telecomu, který jasně ukazuje, jak postupem času klesala cena za
propojení u modelu FRIACO. Ceny v librách vám toho asi moc neřeknou. Dotázali jsme se
proto jednoho nejmenovaného operátora, co lze z cen uvedených v posledním sloupečku v
našich poměrech vyvodit. Podle něj např. cena 854 GBP (Britská Libra) umožňuje cenu pro
koncového zákazníka cca. 16-18 GBP za neměřený měsíční paušál (v Británii většinou vždy
nějak omezený např.přerušováním spojení po 2-4 hodinách). Poslední údaj uvedený v tabulce
cca 720 GBP by tedy umožnil koncovou cenu 11-14 GBP. Proč vám tady představujeme víc než
půl roku starý dokument (přesné datum vypracování je 25.10.2002)? Abychom nastínili
alespoň přibližnou představu o tom, v jakých mantinelech se pohybuje cena v Británii,
která má mimochodem regulátora Oftel, jenž je pomyslným vzorem pro všechny regulátory na
světě.
To však v žádném případě neznamená, že by takováto
cena měla být konečná! I z této tabulky je jasně patrné, jak se ceny za paušální Dial-up
Internet postupem času snižovaly. V době, kdy dojde k otestování provozu a případnému
technickému posílení slabých míst, zde určitě vznikne prostor pro snižování této ceny na
úroveň, kterou určí trh. Dnešní prioritou však je, aby byl paušál na dial-up vůbec
zaveden!
Diskuze: 
Diskuze k článku