Pokud však srovnáme uvedená čísla s čísly roku 2004, kdy rostl trh DSL o 58%, vidíme, že došlo k určitému zpomalení. Není divu, trh vyspělých zemí je čím dál tím více nasycenější, zatímco rozvoji ostatních oblastí brání především nedostatečná infrastruktura a pravděpodobně i nízká kupní síla obyvatelstva. Následně vzniká uzavřený kruh, kdy jsou firmy sice ochotny investovat do infrastruktury, vzhledem k návratnosti investic však požadují ceny, které je schopna akceptovat pouze malá část potenciálních zájemců, což brání dalšímu rozvoji trhu. Tato situace hrozí zejména tam, kde chybí konkurenční prostředí a trh je ovládán dominantním operátorem. Jen si vzpomeňme na situaci v ČR před pár lety.
Svět
Pokud se podíváme na rozložení DSL v jednotlivých světových oblastech, vidíme, že Evropa opět potvrdila svůj náskok před ostatními regiony a o 2% posílila svoji pozici. V samotné Evropské unii přibylo 16.7 miliónu nových přípojek, což znamenalo nárůst 53%. Celkový počet přípojek v EU tak dosáhl 48.2 miliónu. Naopak pokles asi o 5% zaznamenal region Asie-Pacifik.
Mezi nejrychleji rostoucí regiony patřil Střední Východ a Afrika s růstem 112%. Důvodem byl však spíše fakt, že je zde stále velmi nízký počet přípojek, takže i malý nárůst v absolutních číslech znamená velký nárůst v procentech. Navíc téměř 70% tohoto růstu připadlo na vrub Turecka. V případě Latinské Ameriky došlo k růstu 79%, který byl tažen především Brazílií a Mexikem.
„Top ten“ DSL zemí
Polovinu míst v žebříčku 10 zemí s největším počtem DSL přípojek zaujímají členské státy EU. Absolutní prvenství však obsadila stejně jako v roce 2004 Čína i když se její růst zpomalil na „pouhých“ 56%. Druhé místo patří USA. Zajímavá je situace v Jižní Koreji, která tradičně patří mezi země s vysokou penetrací širokopásmového připojení k internetu. Zde se počet DSL přípojek meziročně snížil o 250 tisíc. To přispělo k tomu, že tři největší evropské země – Německo, Francie a Velká Británie Koreu v počtu přípojek předstihly. Zemí s nejrychleji rostoucím DSL připojením se stala Velká Británie, kde se počet přípojek zvýšil o 3 milióny, což znamenalo 73% růst.
Žebříček se však radikálně změní, pokud do něj namísto absolutního počtu DSL přípojek dosadíme přípojky na 100 obyvatel. V tomto případě je na prvním místě Tajwan, následovaný Francií a Jižní Korejou. Spojené státy a Čína se umístily na posledních dvou příčkách. Zajímavý je vztah mezi počtem DSL připojení na 100 obyvatel, počtem telefonních linek na 100 obyvatel a počtem DSL připojení na 100 telefonních linek. Vidíme, že křivka DSL přípojek na 100 telefonních linek víceméně kopíruje křivku DSL přípojek na 100 obyvatel. Vyjímku tvoří Německo a USA. Německo, které má z výše uvedených zemí nejvíce telefonních přípojek na 100 obyvatel, není pravděpodobně schopno využít tento potenciál, naopak v USA je příčinou spíše menší popularita DSL připojení. Zatímco v Německu je podíl DSL na širokopásmovém připojení skoro 97%, v USA je to pouze 42%.
Česká republika
Podle statistik (jedná se zejména o data firmy Point-Topic), ze kterých jsem čerpal čísla pro tento článek, měla ČR ke konci roku 2005 celkem 303 241 DSL přípojek, což znamenalo růst o 201,2% proti předchozímu roku. Podle našich údajů je však toto číslo menší a to zhruba o 20 tisíc. Český Telecom hlásil k 5.1.2006 celkem 275 tisíc přípojek. Toto číslo zahrnuje i velkoobchodní prodej, tedy i připojení přes ostatní operátory, kteří velkoobchodní nabídku ČT dále prodávají svým zákazníkům. K tomu je třeba připočíst ADSL přípojky, které poskytují alternativní operátoři pomocí zpřístupnění místních smyček. Firmy samy toto číslo nikde neuvádějí, odhady se však pohybují někde kolem 10 tisíc přípojek. To dává dohromady celkem 285 tisíc přípojek.
Ať je to tak či onak, je počet DSL připojení v Česku stále žalostně malý. Podíl ADSL přípojek na 100 obyvatel je asi 3% a podíl telefonních linek s fungujícím ADSL připojením je přibližně 8%, přičemž za masové rozšíření se pokládá 20%. Vypadá to, že ADSL u nás ne a ne prorazit. Pojďme se podívat, proč tomu tak je.
Pokud se nebudu vracet zpět k tragické historii ADSL připojení v ČR, která mimo jiné vedla i ke vzniku stránek, které právě čtete a která byla způsobena zejména nekompetentním státem, který si nedovedl nebo nechtěl ohlídat našeho dominatního operátora, ve kterém měl navíc většinový podíl, vidím dnes dvě hlavní příčiny. Dříve než se jim budu věnovat, dovolte mi malé odbočení, která se týká nechtěného efektu uvedené ADSL (ne)politiky.
Je jím zrození fenoménu wifi. Lidé ale i firmy, kteří se nechtěli smířit s mizernou nabídku trvalého připojení, vzali „internet“ do vlastních rukou a během velmi krátké doby vybudovali možná největší síť bezdrátového připojení v Evropě. Tato síť stále existuje a dochází k jejímu dalšímu rozšiřování. Podle odhadů se jedná o téměř 250 tisíc přípojek, což je na projekty, které primárně vznikly v důsledku zdravého se naštvání několika jedinců, ohromující číslo. Připomínám zde, že kdyby trh s ADSL fungoval tak, jak má, většina těchto uživatelů by se dnes připojovala přes ADSL. Jelikož jsem se sám kdysi budování podobné sítě účastnil, mohu konstatovat, že vznik těchto sítí měl zcela jistě vliv na počítačovou gramotnost českého národa. Bylo třeba se naučit spoustu věcí o síťování, hardware, anténách, routování atd. Tyto znalosti zde zůstaly a jsou nadále rozvíjeny, některé wifi sítě, které začínaly od nuly, dnes nahrazují bezdrátové spoje optikou a stávají se tak zdatnými konkurenty stávajících operátorů. Výsledkem jsou lepší podmínky pro zákazníka.
Nyní se vrátím k příčinám, které mají podle mého názoru za následek současný nedostatečný rozvoj ADSL. První z nich je cena. Cena základních programů ADSL připojení se dnes pohybuje někde mezi čtyřmi sty a pěti sty korunami. Jedná se samozřejmě o cenu s DPH. Dodnes jsem nepochopil, proč jsou ceny v reklamách, upoutávkách a cenících uváděny bez DPH a někde dole je miniaturním písmem připsáno, že je k ceně nutno připočíst 19%. Myslím si, že není třeba z lidí dělat za každou cenu tupce.
Háčkem zde však není DPH, ale další paušální platba ve výši 329 Kč s DPH, kterou je nutno platit Českému Telecomu za to, že vám vede do domu telefonní linka, na které je možno provozovat ADSL. Jak k tomu přijdou lidé, kteří netelefonují anebo používají k telefonování výhradně mobilní telefon? Pro tyto lidi se cena ADSL automaticky zvedá o uvedenou částku, aniž by k požadované službě, tedy ADSL, dostali za tuto cenu nějakou hodnotu navíc.
Snažil jsem se přijít na to, co vede ČT k takovémuto jednání. Připusťme, že je tato platba oprávněná. Jediný důvod, který mne napadá, proč by tomu tak mohlo být, je ten, že si ČT nechává takto platit za to, že poskytuje svoji infrastrukturu pro rozvod ADSL. To by však znamenalo, že náklady na tuto infrastrukturu nejsou započteny ve velkoobchodní ceně, za kterou ADSL od ČT nakupují alternativní operátoři. Pokud by byly, zákazník by je vlastně zaplatil dvakrát. Vypadá to tedy tak, že se kdysi sešli alternativní operátoři s Telecomem, ten jim řekl: „tady a tady je velkoobchodní nabídka, za infrastrukturu si ale, pánové, vaše zákazníky zkasíruju sám“. Má to nějakou logiku? Nebylo by průhlednější připočíst tyto náklady přímo k paušálům za ADSL? Samozřejmě, že to logiku nemá. Prostě a jednoduše se jedná o neférové praktiky, pomocí kterých chce ze zákazníků, kteří kdyby měli tu svobodu, tak by se mu obloukem vyhnuli, vyždímat co nejvíce. Jelikož jsou ceny za nejlevnější wifi připojení ale i za nejlevnější připojení pomocí kabelové TV osvobozeny od tohoto poplatku, nedivím se, že mnoho lidí dá přednost jim.
Další příčinou jsou datové limity. Většina operátorů aplikuje na nejlevnější ADSL programy datový limit 2GB. Za přenos dat nad tento limit, je třeba zaplatit. Je třeba podotknout, že Internet Express od ČT toto nemá, zavádí pouze „fair user policy“, při které se rychlost po přenosu po přenesení 1GB (součet pro oba směry) sníží z 512 kbit/s na 64 kbit/s. Vyčerpat 2GB limit není při dnešních možnostech těžké. Jeden agilnější operátor má ve svém ceníku uvedeno, že „datový limit 2 GB je dostačující pro běžné posílání pošty, prohlížení stránek, poslouchání rádia nebo stažení přibližně 3 filmů měsíčně“. Pomiňme fakt, že není nutno stahovat pouze filmy, dnes je na internetu zdarma a legálně k dipozici nepřeberné množství software, všimněme si ale důležitého slůvka „nebo“. Moje výpočty mi navíc ukazují, že ani pravidelný několikahodinový poslech rádia, se do tohoto limitu nevejde. Dochází zde tedy k jakémusi paradoxu, kdy je sice nabízena rychlá linka, ale její použití se omezuje hlavně na prohlížení stránek a eventuelně chatování. Pokaždé když budu chtít něco stáhnout, jsem nucen kontrolovat, zda-li jsem se už nedostal přes limit. Dle mého názoru je mix rychlostí a limitů nastaven špatně. Alespoň co se mne týče, raději bych zvolil nižší rychlost, řekněme 256 kbit/s s neomezeným datovým limitem. A takové alternativy k ADSL zde samozřejmě jsou. Nechápu tedy, na co ten dav honící Jana Krause ve známé reklamě ČT ten rychlý internet tak zoufale chce.
Jan Kraus
Tím se konečně dostávám k závěru článku. Nedá mi to, ale musím napsat pár slov týkajících se mého osobního názoru na tuto reklamu. Jsou dobré a jsou špatné reklamy. Jsou reklamy pravdivé, polopravdivé i lživé. Je na každém z nás, abychom nikomu nesedli na vějičku a o každém výrobku či službě si zjistili co nejvíce informací a nespoléhali se jen na reklamy. Je však jeden typ reklamy, který z hloubi duše nemám rád. Jsou to ty, které ukazují malé, obyčejné, normální lidičky, kteří tak strašně touží dostat tu věc z té reklamy, že jsou schopni udělat cokoliv. A firma, jak dobrotivý pámbů, jim jejich touhu a přání milostivě splní. Myslím si, že tato reklama do této kategorie patří více než oprávněně. Kdybych ji měl charakterizovat jediným slovem, bylo by to slovo „arogantní“.
Diskuze: 
Diskuze k článku