V poslední době narostla vlna kritiky z řad určité části veřejnosti vůči tomu, že územní samosprávy zřizují internetové sítě zdarma. Jedná se o reprezentanty zájmových skupin, které v obcích vidí nežádoucí entitu, jež se do jejich zájmu vlamuje.
Je třeba si osvětlit některá fakta, která by si veřejnost měla uvědomit. Kromě ekonomické sféry zde existuje též sféra veřejná a hlava VII. Ústavy České republiky zakotvuje územní samosprávu, přičemž z ní vyplývá, že obce mají čtverý rozměr – ekonomický, osobní, mocenský, teritoriální. Obec je podobně jako stát veřejnoprávní korporací a je tudíž způsobilá definovat si svojí vlastní politiku na svém území. To znamená, že záleží na politickém vedení obce, tzn. na zastupitelstvu, co považuje za veřejný zájem v obci a jakou formu statku zvolí pro naplnění takového zájmu. Je-li obec způsobilá spravovat svoji pozemní komunikaci, není o nic méně způsobilá spravovat si svoji elektronickou komunikaci. Vytvoří-li si obec obecní síť, je tato síť komunálním statkem (např. každé obecní vlákno pod zemí je onou obecní komunikací pro proudění dat).
Bylo by dobré mít na paměti, že v čl. 17 Listiny práv a svobod se v odst. 1 a 2 praví: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny,“ a dále, „…svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“ V tomto kontextu lze říci, že je dokonce žádoucí, pokud se veřejná sféra na substátní úrovni zainteresuje do lepšího naplňování uvedeného práva. Obecní zřízení samo říká, že obec má působit pro blaho svých občanů. Konkrétní způsob řešení místního zájmu je pak odvislý od toho, s čím kdo jde v municipalitě do voleb. Komunální internet nemusí být vždy formou veřejné komunikační sítě – viz osobní rozměr územní samosprávy. Třeba obec Vochov na Plzeňsku je takovým typickým příkladem.
Obec není obchodní společností ale územním společenstvím občanů s vlastní autonomií. Proto jsou zastupitelstva kompetentní investovat i do elektronických komunikací ať už ze svých rozpočtů naplňovaných účelovými nebo blokovými dotacemi či daňovými příjmy. Hlavenkův příměr s cukrárnou a veřejným dětským prvkem je zcela výstižný. Obec nelze stíhat za to, že vykonává autonomní politiku a proto se domnívám, že by hypotetické žaloby, o kterých se zmiňuje Patrik Zandl neměly u soudu úspěch. Slovník užitý v jeho příspěvku svědčí o jisté zaujatosti. Je třeba si uvědomit, že obec není radnice, ale společenství, jak již bylo uvedeno, které je nadané spravovat si své záležitosti samo, přičemž má právo bránit svoji samosprávu u Ústavního soudu. Argument s vyvlastněním neobstojí, protože obec pro tvorbu vlastního komunálního statku v elektronické oblasti nepotřebuje vyvlastňovat cizí věci (pomineme-li, že toto je zřejmě mimo současnou vyvlastňovací legislativu).
Bc. Pavel Netolický
politolog, zastupitel MO Plzeň 4
Komentář redakce: Na téma „Internet zdarma“ jsme se rozhodli v nejbližší době vydat také svůj vlastní článek, proto dnes přinášíme

Diskuze: 




Diskuze k článku