Průzkumu monitorujícího zájem uživatelů o paušální Dial-up a ADSL se za první týden
zúčastnilo víc než 2200 uživatelů. Možná se to někomu bude zdát málo, ale mě toto číslo
mile překvapilo zejména vzhledem k událostem posledních dní (válka v Iráku) a k notoricky
známé nechuti uživatelů zúčastňovat se jakýchkoliv anket. Navíc tento průzkum zdaleka není
ukončen, teprve začínáme, a proto každý kdo není spokojen se svým připojením k
Internetu, má možnost dát o sobě vědět ještě dlouhou dobu Na tomto místě bych chtěl
zdůraznit, že tento průzkum se od jiných v něčem přeci jen liší. Zatímco jinde respondenti
odpovídají na otázky a po ukončení průzkumu se možná také dozvědí jeho výsledky, v tomto
projektu může každý uživatel Internetu okamžitě sledovat vývoj situace v přehledných
tabulkách. Hlavním smyslem však není jen dokázat telekomunikačním společnostem, že zájem o
paušální Dial- up a ADSL v české společnosti je velký, ale i přesně lokalizovat jednotlivé
uživatele v jednotlivých oblastech a to podle příslušnosti k jednotlivým HOST
ústřednám.
Podívejme se tedy na průběžné výsledky průzkumu, které i v této fázi
projektu mnoho naznačují. Nejdříve tedy odpovědi na otázky týkající se jednotlivých
variant paušálu.U variant celodenního paušálu s odpojováním po 2 a 4 hodinách téměř
polovina respondentů uvedla nejvyšší měsíční částku, kterou by byla ochotna investovat
zhruba 501-600 Kč bez poplatku za telefonní přípojku, což by při měsíčním poplatku za
nejrozšířenější telefonní tarif 299 Kč představovalo konečnou cenu zhruba 900 Kč.U
výhradně víkendové varianty rovněž vyhrála varianta s nejnižším měsíčním poplatkem. Trochu
odlišná je situace u paušálu mimo špičku nebo chcete-li “nočního paušálu”, zde
uživatelé rovněž uvedli jako nepřijatelnější cenu 201-300 Kč (zhruba 40 procent), ale
velká část respondentů by byla ochotna si ještě 100 Kč měsíčně připlatit.Variantu paušálu
na období mimo špičku také drtivá většina uživatelů označila pro svoji domácnost jako
nejpotřebnější. Na některé výhrady uživatelů k násilnému přerušovaní spojení po 2-4
hodinách bych podal jako vysvětlení skutečnost, že Český Telecom není ochoten uvažovat o
vyřešení problému přetíženosti sítě hrubou silou (instalací nových RSU stojanů, tak jak to
učinili v USA), na druhou stranu i řešení prostřednictvím odpojování uživatelů se využívá
v řade států světa (např.Velká Británie,Austrálie).
Dokonce sám Český Telecom
ačkoliv se i tomuto řešení vytrvale brání a dokonce se odvolává na neexistující nařízení v
telekomunikačním zákoně, odpojování už několik let v jisté formě provozuje, alespoň podle
informací, které nabízí na svých
stránkách.
“U barevných linek, které jsou provozovány poskytovateli v
síti společnosti ČESKÝ TELECOM, jsme na obranu zákazníků již před několika lety zavedli
celou řadu opatření, která brání jejich zneužití. Patří mezi ně například omezení
jednorázové délky spojení na 10 minut. Partneři ČESKÉHO TELECOMU se také smluvně
zavázali, že veškerá reklama bude obsahovat cenu za službu a cenová informace musí být
čitelná, nápadná a prezentována způsobem, který nevyžaduje podrobné
zkoumání.”
Žádné překvapení se nekonalo ani v odpovědích týkajících se
ADSL. Zhruba 82 procent uživatelů by vážně uvažovalo o ADSL připojení kdyby cena, rychlost
a kvalita této služby odpovídala průměrným hodnotám v Evropské unii. Pouze 10 procent
zákazníků by si objednalo ADSL okamžitě i za současných podmínek a zhruba 8 procent nemá o
tuto technologii zájem. Když jsem říkal, že žádné překvapení – myslel jsem tím
překvapení pro uživatele. Pro Český Telecom je to docela nepříjemná skutečnost vzhledem k
tomu, že deklarovali alespoň podle některých zdrojů, že tento rok chtějí získat 80 tisíc
nových zákazníků (podle našich informací Český Telecom pouze naznačil číslo potenciálních
zákazníků a v tomto roce se spokojí s 30 tisíci zákazníky služby ADSL). I toto číslo se mi
však nezdá reálné vzhledem k tomu, že po prvním měsíci ohlásil ČTc zhruba 1000 zájemců o
službu ADSL a do tohoto počtu jsou započteny i všichni zákazníci alternativních operátorů.
Rovněž rychlost a kvalita, kterou svým zákazníkům sliboval při instalaci daleko zaostává
za jeho sliby a každý zájemce o ADSL se zřejmě musí připravit na dlouhé čekání,
telefonování a dohadování, aby se vytouženého vysokorychlostního Internetu konečně dočkal.
Z průzkumu jsme vytvořili i jakýsi žebříček ústředen, na kterých uživatelé projevili o
paušální Dial-up nebo ADSL největší zájem. Přední místa podle očekávání obsadili krajská
města až na dvě výjimky a to jsou Říčany, které v počtu zájemců o paušál zatím předběhli i
Olomouc a Pardubice. U ADSL se zase z průměru vymyká město Frýdek-Místek. Jak se budete
průzkum vyvíjet dál se můžete přesvědčit sami a také se můžete
aktivně zúčastnit, třeba vedle vás žije nějaký počítačový nadšenec, který se také na
základě tohoto průzkumu rozhodne, že se chopí příležitosti a zavede nějaké to wifi třeba
přímo ve vaší obci či městě.
V úvodu článku jsem operoval pro mnoho čtenářů neznámým výrazem
Digital Divide. Popravdě ještě nedávno bych sám nevěděl, jestli je to nějaká nová
technologie nebo název hudební skupiny, přesto se s tímto řekl bych “sociálním
postižením” přímo či nepřímo setkal téměř každý uživatel Internetu. Digital Divide
– digitální propast totiž vzniká tam, kde je propastní rozdíl mezi přístupem k
informačním technologiím mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Klasickým příkladem
může být dítě ve škole, které nemá přístup k Internetu, zatímco většina jeho spolužáků
surfuje nejen na hodinách informatiky, ale i po návratu ze školy domů. Rovněž propastný
rozdíl je mezi obyvateli venkova a velkých měst. Zatímco obyvatelé velkých měst mají
většinou (není to pravidlem) možnost vybrat si z několika druhů internetového připojení,
obyvatelé venkova buď nemají Internet vůbec nebo jsou odkázáni na pomalý a minutově
tarifikovaný Dial-up. Možná to zní neuvěřitelně, ale nemožnost přístupů k informacím v
kteroukoliv denní nebo noční dobu a hlavně nemožnost aktivně podle svého uvážení informace
získávat z vícero zdrojů najednou, může vyvolat i jakousi frustraci. Pro potvrzení těchto
slov (nejedná se pouze o naše domněnky a spekulace) si dovolím uvést několik příkladů ze
světa. Podle výzkumů Kalifornské univerzity v LA aktivní uživatelé Internetu tráví
surfováním až o 2-3 hodiny více času než před dvěma lety. Tento čas strávený online však
získali na úkor sledování televize – přesněji řečeno, čím víc se věnuje uživatel
aktivnímu vyhledávání informací na Internetu, tím méně času tráví pasivním sledováním
televize. Znamená to, že osoby bez možnosti přístupu k Internetu mají o něco horší přístup
k aktuálním informacím a moderním technologiím a tak jsou zákonitě v nevýhodě při shánění
zaměstnání, utrácejí více za služby (častěji navštěvují například úřady i v situacích kdy
by to šlo vyřešit e-mailem) a za výrobky (mají menší přehled o tom kde lze výrobek koupit
levněji a lepší kvalitě).
Toto jsou však už téměř akademické úvahy a právě proto
jsem v úvodu článku naznačil jako příklad konflikt v Iráku. Celý víkend jsem sledoval
aktuální situaci ve světě v televizních vstupech a zároveň na Internetu. Informace na
Internetu byli aktuálnější, podrobnější a doplněné o mnoho obrazových materiálů. Moje
nadšení však skončilo ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že víkend skončí a já znovu zasednu
před televizní obrazovku odkázán na to, co se vejde do zpravodajských vstupů – to
vše za 70 Kč měsíčně, zatímco na stejnou částku by mě vyšla zhruba hodina získávání
informací z Internetu. Právě proto jsem věnoval několik předcházejících řádků digitální
propasti – aby si i zodpovědný činitelé nejen v Českém Telecomu ale i ve vládě a
našem parlamentu uvědomili, že lidé na Internetu nevyhledávají jen erotiku, filmy a hudbu
zadarmo a že možnost využívání Internetu bez neustálého pohledu na hodinky v mnoha státech
světa prokazatelně napomohla vyřešit otázku zaměstnanosti
(hlavně na venkově), produktivity práce a v neposlední řadě také sebevědomí nemalého
počtu lidí, pro které byl Internet do té doby luxusem.
Diskuze: 
Diskuze k článku