Trochu historie.
Telekomunikace se všeobecně staly nejprogresivnějším oborem a investice do jejich budování předběhly veškerá očekávání. Československo se v 70 a 80 letech minulého století díky centrálně plánované ekonomice dostalo do telekomunikačního vakua, které bylo prolomeno až příchodem moderní organizační a výpočetní techniky po pádu RVHP. Zastaralá telekomunikační síť prošla během první poloviny devadesátých let velmi rozsáhlou restrukturalizací a SPT Telecom jako monopolní podnik byl vládním rozhodnutím podpořen ve vybudování kompletně nové infrastruktury s postupným propojením městských celků pomocí světlovodných vláken a doplněním totálního deficitu telefonních linek. Trh telekomunikací byl uměle držen až do přelomu století, kdy byla dokončena digitalizace telefonních ústředen a stát poprvé připustil, že by telekomunikační služby mohl poskytovat někdo jiný než nepřirozený monopolista. Mezitím na trh byli vpuštění alespoň mobilní operátoři, kteří měli za úkol velmi rychle vybudovat soustavu přístupových bodů v podobě buněk, jejímž průnikem vznikly sítě mobilních operátorů s celorepublikovým pokrytím, které však zákonitě musely používat budovanou síť Českého Telecomu, protože jiná telekomunikační infrastruktura neexistovala.
Co čert však nechtěl a jak tomu už bývá, celá idea hlasového impéria po drátech se postupně zvrtla a mobilní operátoři se stali velmi vážným soupeřem SPT Telecomu. Vášnivý souboj v podobě cenových barier a různých obchodních praktik a intervencí státních orgánů se tak stal bitevním polem telekomunikačních operátorů a neschopnost sebereflexe, taktická zaváhání a neschopnost strategických rozhodnutí přivedla hlavní telekomunikační operátory do slepých ulic. Ani jeden si neuvědomil omezenost trhu hlasových služeb, protože datové služby považovali za něco okrajového a nezajímavého a jenom okrajově se jim věnovali. A tak datová infrastruktura se zastaralými technologiemi s nevýhodnými tarify (nákupy modemových center, ISDN, Euro ISDN později v době kdy již v Evropě běžely projekty DSL ústředen). Svoji roli sehrálo i ČTU – úřad, který dlouhodobě zamezoval přístupu k technologiím používaných v rozvinutých státech s poukazem na staré praktiky a standardy státního bachaře, kdy se dělaly nesmyslné testy ve státní zkušebnách, které se na základě prehistorických norem snažily objevit dávno objevené a otestované .
Od roku 1994 se objevily první náznaky skutečného připojení do sítě internet na specializovaných středních školách a vysokých školách s rychlostmi pro celou univerzitu 56kbit. Nová generace tak měla neuvěřitelnou příležitost. Nenechalo to na sebe dlouho čekat a mnoho šikovných Čechů si všimlo, že se otevírají náruče mnoha firem, které touží po levnějších telekomunikačních službách, které kombinují osobní přístup, flexibilitu a hlavně konkurence schopnou cenovou hladinu. Především v menších městech a městských aglomeracích se začala zvedat vlna nevole k monopolistům. Zároveň se na přelomu století objevily nové technologie, které dovolovaly přenos a distribuci dat bez náročných finančních investic. Prvními vlaštovkami byly malé domácí sítě propojené sériovou linkou v lepším případě sítí ethernet s připojením do internetu přes vytáčené připojení. Hlavní nevýhodou byla však naprosto otřesná kvalita poskytovaných služeb přístupu do Sítě, platba za přenesená data, dobu připojení a skoro nulová šance se připojit do přetížených datových center poskytujících internet. Vzniklo spoustu malých firem poskytující internetová připojení v kavárnách a sídlištích. Většinová populace však na nový fenomén nebyla připravena a ani státní správa nebyla na příchod nové kvality projektována. S uvolňováním telekomunikačního trhu proniklo do ČR i několik nadnárodních společností, přinášející naprosto jinou kvalitu a standardy v podobě technologické podpory nadnárodních firem, které se jíž na přelomu století nemohly obejít bez propojení svých databází, elektronické pošty a digitálního přenosu obrazu a zvuku.
Přívod konektivity do Unhoště
Problematika poslední míle. Drátem nebo vzduchem?
Ke zlomu došlo v letech 2000/2001. Státní podnik SPT Telecom se potýkal sám se sebou, noví operátoři obsazovali trh lukrativních komerčních zákazníků. Rozpoutal se boj o klienty mobilních sítí. Zároveň však začala i jiná, zatím tichá revoluce. Absolventi vysokých škol okusili do té doby zapovězené ovoce v podobě vysokorychlostní sítě internet v rámci univerzit a vysokoškolských kolejí, o internetu se začalo mluvit v masmediích. Absolventi velmi rychle pochopili v čem spočívá kouzlo a zkušenosti začali přenášet do praxe a elektronická komunikace a výměna dat začala svojí vítěznou cestu. Na rozparcelovaném trhu velkých operátoru začalo být těsno a realita ukázala, že lidé asi upovídanější nebudou ani když budou mít hory doly volných minut zdarma. Nastal moment zmatení – ANO zákazníci chtějí internet! Hodně internetu, hned, včera pozdě! V tu chvíli nastal moment pravdy, operátoři mající organizační a výpočetní techniku s první mílí (vysokorychlostní přípoj do sítě internet) nebyli schopni dostat datovou kapacitu ke koncovým klientům, protože problematika poslední míle byla do té doby řešena právě jenom pomocí vytáčeních připojení a hlavně pod taktovkou lidí jezdících ve žlutých autech (Telecom).
Problematika poslední míle je dodnes nejpalčivějším a nejnákladnějším prvkem sítí a operátoři ji věnují nejvíce pozornosti. Hlavním úkolem řešení je potom doručení co nejvyššího objemu dat ke koncovému zákazníkovi za co nejmenší cenu s ohledem na kvalitu. Tomuto odvětví se dnes po celém světě věnují stovky vývojových týmů, jejichž úkolem je vymyslet a zkonstruovat takové řešení, které výše uvedené požadavky splní. Z tohoto důvodu se způsoby distribuce dat liší a celkem je můžeme rozdělit na dvě skupiny- vzduchem a zemí. Všeobecně se má za to, že spolehlivější a kvalitnější je distribuce dat pomocí pozemní cesty. Hlavní nevýhodou je však citelná finanční náročnost spojená s velkým množstvím přidané hodnoty při zakládání kabelů, povolení a projekcí.
Oproti tomu šíření vzduchem je sice technologicky náročnější, ale v celkovém důsledku mnohem levnější a flexibilnější, což dokazuje i fenomén mobilních telefonů. Většina dnešních operátorů kombinuje obě struktury tak, aby byla schopná obsloužit maximum klientů při zachování kvality poskytované služby. Vzhledem k uvolnění trhu komunikací došlo ke vzniku ryze východoevropského fenoménu – vzniku malých datových operátorů, kteří vyplňují mezeru na trhu telekomunikací, kterou nebyl monopolní podnik schopen obsadit díky své nevalné pověsti, organizační neschopnosti, předraženým službám a špatnému zákaznickému servisu.
Na přelomu roku 2001/2002 se objevily první zařízení standardu IEEE 802.11, dnes známé jako Wi-Fi určené bezvýhradně pro distribuci datových toků pomocí mikrovlnných radií v rámci objektů s maximálním dosahem do 100m. Technologie se výhradně používá pro distribuci dat Bod-Více bodů. Tento standard se velmi rychle uchytil a byl znásilněn celou řadou nadšenců k tomu, aby data přenášel na významné vzdálenosti do lokací, kde ještě budování infrastruktury SPT Telecomu nehrozilo, nebo byly jeho služby pro střední a malé firmy nedostupné. Nebylo tak výjimkou, že třeba v Praze byly na 2.4GHz provozovány spoje na více než 15km a byla to jediná příležitost, jak internet přenést z jednoho bodu do druhého. Nevýhodou těchto řešení byla nízká odolnost proti rušení a poměrně nízká spolehlivost a legislativní omezení. Použitá technologie totiž pracovala na frekvencích, které byly přístupné všem a jejich provozování nevyžadovalo žádné speciální povolení. Přes všechny tyto výtky to však byla jediná možnost jak distribuovat data nezávisle na monopolním poskytovateli.
Najednou se objevilo obrovské množství malých firem, které poskytovaly datové služby za nesrovnatelně lepších podmínek, než monopolista a na tomto si začaly budovat své místo pod sluncem. Jednotlivé sítě se zahušťovaly a problémy s rušením a kapacitní nedostatky na sebe dlouho nenechaly čekat. Proto se na trhu objevily i dražší zařízení, které sice pracovaly ve stejném pásmu, nicméně byly navrženy tak, aby odolávaly rušení a nabídly tak svým klientům vyšší standard.
Postupem doby bylo uvolněné ještě pásmo 5GHz, které má stejný statut jako pásmo 2,4 GHz, ale především díky vyšší pořizovací ceně zatím dovoluje přenášet data v lepší kvalitě a spolehlivosti než prvně zmíněné pásmo.Není potom divu, že Česká republika se významně liší od ostatních zemí, co se týče typu vysokorychlostního připojení týče, protože se šušká, že až 60 procent připojených domácností je připojeno přes malé poskytovatele a občanská sdružení. Právě občanská sdružení jsou z pohledu statistik trnem v oku ČTU, protože apriori nejsou poskytovateli telekomunikačních služeb, ale v rámci členství mají členové možnost internet používat. Je to velice zajímavý a racionální úkaz, který dovoluje minimalizovat náklady spojené s fungováním sítě, protože občanská sdružení nemohou být ze zákonu výdělečná a tudíž veškeré prostředky reinvestují a hlavně neplatí ani DPH ani DzPPO. Vzhledem k faktu, že pásmo 5GHz má poměrně významná administrativní omezení a přeci i v tomto pásmu začíná být na některých lokacích poměrně těsno. Dalším omezujícím faktorem je i omezená datová propustnost. Existuje však další pásmo.
Spoje v pásmu 10 GHz přicházejí na scénu!
Samostatnou kapitolou je potom pásmo 10 GHz, které je vyloženě českou specialitou a je dnes nosnou infrastrukturou malých ISP a rád bych mu věnoval nejvíce času. Základní zajímavostí je že dané pásmo se dnes používá pouze v ČR, je stejně jako výše zmíněná pásma volné a provoz není nutné hlásit ČTU. Pásmo je kvalitativně rozdílné od předešlých dvou a to především použitou technologií, která nevychází z masově vyráběných zařízení, ale je na stejné úrovni jakou jsou profesionální spoje do licencovaných pásem s ohledem především na spolehlivost a kvalitu přenášených dat. Jsou konstruovány jako spoje Bod-Bod. Narozdíl od Wi-Fi jsou plně duplexní s nezávislým provozem v obou směrech. Pokud tedy Wi-Fi funguje jako klasická vysílačka, která v jeden moment buď přijímá nebo vysílá a musí se dělit o přenosový kanál s protější stranou tak u spojů v pásmu 10 GHz vysílají obě strany neustále, ale na jiných frekvencích (tzv. Duplexních kanálech) a každá strana má svůj nezávislý přijímač a vysílač.
Casablanca Praha, vedle centra NIX s distribucí dat po celé Praze, na této lokaci je cca 50 spojů v pásmu 10GHz a dalších 70 spojů v jiných pásmech
Hlavní výhodou je, že data se nikde nezdržují a rovnou bez čekání na svůj čas vyrážejí na druhou stranu. Spoje se potom chovají tak, že data vycházející na druhém konci jsou ve stejné kvalitě jako když do spoje vcházejí. Přenosové rychlosti jednotlivých výrobců dnes dosahují od 16mbit do 100mbit. Možná se vám to číslo nezdá nikterak vysoké, nicméně vězte, že se jedná o skutečné rychlosti na rozdíl od Wi-Fi, kde 54mbit znamená ve lepším případě 20mbit atd..
Dnes je na trhu celkem 6 českých výrobců. Historicky nejstarším výrobcem byla firma KonWes, od které se následovně vývojově odloučila firma Alcoma a Miracle, jež si začal vyrábět vlastní mikrovlnné části, nakonec se odloučila firma SVM. Dále jsou na trhu ještě firmy Summit development, který koncepčně vyšel z firmy Miracle a firma KPE. Zatímco první skupina firem jsou zkušenými matadory na trhu mikrovlnných spojů a zákaznických řešení, poslední zmínění vnikli na trh v posledních 2 letech a stojaté oligopolní vody zcela rozčeřili.
Spoj z Hradce Králové do České Skalice
Zásadní překážkou pro masové nasazení spojů v pásmu 10 GHz byla a je především jejich cena a potom i zcela jiné požadavky na montáž a servis spojů. Cena jako limitující faktor potom dovoluje používat toto exkluzivní frekvenční pásmo s větší rozvahou a pochopením, zatímco u spojů v pásmu 2,4 a 5 GHz je jejich použití spíše otázkou otrlosti některých uživatelů a systémem pokusů a omylů se možná dostaví výsledek – hlavně, že to funguje, spoje na 10 GHz jsou dodávané a konstruované tak, aby i při vadné instalaci a nedodržení instalačních postupů neporušovaly žádné předpisy a pokud jsou vadně nainstalované, tak ani většinou nefungují, nebo citelně omezí provoz okolních spojů, takže řešení na sebe nenechá dlouho čekat. Vědomě bezproblémově však zprovozní spoj jenom zkušený technik s odpovídajícími zkušenostmi. Proto, pořizujete-li si takovýto prostředek, je rozumné, abyste uvedení do provozu věnovali maximální pozornost a péči.
Spoje v pásmu 10 GHz většinou pořizují firmy a poskytovatelé, pro které se stala prioritou kvalita poskytovaných služeb a investice do těchto technologií jenom potvrzují jejich hluboké přesvědčení, že čím méně bude v síti nestabilních prvků, tím více úsilí budou moci investovat do zkvalitňování úrovně služeb. Koncoví zákazníci to pocítí především tak, že výpadky se minimalizují a internet běží plynule se stabilními odezvami. A to především proto, že tato profesionální zařízení jsou konstruovaná jako bezúdržbová s maximálním důrazem na spolehlivost. Proto není divu, že i mezi odběrateli vzniká celá řada informačních skupin a konzultačních fór, které kvality a nedostatky jednotlivých výrobků probírají, případně hledají rady jak jednotlivým problémům předcházet.
Detail mikrovlnného spoje 1A11F28M2 firmy KPE spol s r.o.
Zařízení jsou provozována na základě Všeobecného oprávnění vydaného ČTU. Pro provoz zařízení není nutná žádná licence a spoje jsou provozovány na sdíleném kmitočtu. V praxi to znamená, že nově instalované pojítko je nutné nainstalovat tak, aby neomezilo činnost ostatních zařízení. To znamená prozkoumat volné kanály na obou stranách, zhodnotit průběh trasy a určit odpovídající velikosti a typy antén. Celkově je velkou ostudou, pokud někomu zarušíte trasu nebo kanál, nehledě na fakt, že díky dobré koordinaci na lokaci lze umístit až několik desítek spojů na jednom místě, aniž by to mělo vliv na kvalitu. Tzv. Rušiči se potom stávají vděčným tématem posměchu s oprávněnými výtkami k jejich profesionalitě. Rychlosti se pohybují od 16 mbit až po100mbit s latencemi pro ping 1500 Byte od 1 ms až po 7 ms a použitým rozhraním fast ethernet. Pokud uvažujete o koupi nebo pronájmu spoje na 10 GHz je dobré si předem ověřit jeho technické parametry, mezi které patří především reálná přenosová kapacita, latence spoje, přeladitelnost, citlivost mikrovlnné části, možnost dohledu, spotřeba, záruka a servisní zabezpečení.
OVFree 34mbit do Ostravy Poruby
Reálnou přenosovou rychlostí se rozumí skutečná propustnost spoje v jednotlivých směrech. Jednotliví výrobci deklarují přenosovou rychlost v mbitech. Ta se však proti deklarované rychlosti liší. Například deklaruje-li výrobce rychlost 25 mbit a skutečná rychlost je 19mbit, jistě bude odběratel minimálně rozčarován. A tak lze například narazit na 40mbitové spoje s reálnou propustností 36, 34mbit s 32mbit průtokem atd.. Z tohoto důvodu seriozní výrobci sdělí odběrateli I reálnou rychlost spoje. Faktem zůstává, že tyto rychlosti jsou konečné a jejich objem se s vytížením jednotlivých stran neliší.
Latencí se rozumí doba, kterou potřebuje paket na oběhnutí celou trasou a navrátí se k odesílateli. Běžnou hodnotou je měně než 1ms pro běžný paket. Jsou však I zařízení, jejichž minimální hodnota dosahuje 5ms a vezmeme-li v potaz několik takových zařízení za sebou, může to být problém. Všeobecně se má za to, že 10 GHz spoje mají latencí konstantní pro celou šířku pásma propustnosti a ta s jejich zatížením neroste kromě vytížení spoje na max, kdy se začnou přeplňovat buffery.
Valná většina spojů, které jsou dnes nasazené nejsou laditelné. Je to vyvolané historickým vývojem a především předpokladem, že neodborné přeladění spoje může způsobit problém nejenom samotnému provozovateli, ale i ostatním na lokaci. Přesto jsou na trhu zařízení, která jsou laditelná v části spektra. Potom jsou zařízení, která jsou laditelná v celém spektru, ale jenom autorizovaným technikem a to právě z výše uvedeného hlediska a nakonec jsou zařízení, která nejsou laditelná s výjimkou fyzické výměny mikrovlnných částí.
Instalace pro MH2NET – horní menší buben Alcomy bude brzo nahrazen
Citlivost mikrovlnné části potom definuje, kolik zařízení potřebuje užitečného signálu proto, aby fungovalo bezchybně a slouží k výpočtu velikosti vhodných antén. Všeobecně se citlivosti pohybují v rozmezí -70dBm až -85dBm, v závislosti na zkoumané chybovosti a použité šířce pásma. Jedná se o veličiny, které poměrně jasně definují množství užitečného signálu potřebného pro dosažení bezchybného přenosu. Z toho je zjevné že zařízení s citlivostí -80dBm potřebuje pro stejnou kvalitu linky o 10 dB signálu méně než zařízení s citlivostí -70dBm.
Instalace pro MH2NET – horní menší buben Alcoma byl nahrazen spojem od KPE
Velmi důležitým faktorem je dohledová část, díky které lze zařízení dohledovat. Buď lokálně nebo vzdáleně přes Ip adresu a případně identifikovat problém, před jeho plným propuknutím, případně problém eliminovat přenastavením výrobku. Uživatel zpřístupní zařízení servisnímu technikovi po internetu a ten kvalifikovaně nedostatek odstraní, nebo zajistí výjezd servisního týmu.
Při výběru spoje je také důležité projít reference jednotlivých výrobců, protože rozdílné výrobní technologie přinášejí různá rizika a I v tom malém počtu výrobců jsou kvalitativní rozdíly celkem citelné. Jednotliví výrobci se liší v přístupu k zákazníkům, při řešení problémů a případném servisu. Jenom velmi úzká skupina má kvalitní servisní síť, která v případě výpadku zajistí rychlé odstranění vad nebo poškození a nespoléhá se na služby servisních organizací, ale aktivně tyto organizace řídí. Důležitým faktorem je nakonec i cena, jež v mnoha případech hraje prim, protože srovnatelná zařízení mají cenové rozdíly až 60procent.
Pásmo 10GHz je tak momentálně jedním z mála, kde lze bez zbytečných a nespravedlivých licenčních poplatků provozovat profesionální zařízení pro plnohodnotný přenos dat, jež podporují skutečné konkurenčně rovné prostředí a umožňuje malým poskytovatelům prosadit se na nerovném trhu příležitostí s patřičnou dávkou sebevědomí. Je tak důkazem toho, že pokud se pásmo využívá s rozvahou a s patřičnou technickou průpravou, není nutné složitých byrokratických postupů při udělování licencí, jež nesmyslně zvedají administrativní překážky a náklady spojené s instalacemi prvků telekomunikačních sítí a možná nechtěně, ale cíleně, dělají z „velkých firem“ s „režijními náklady“ firem slony v porcelánu, kterým se ztrácí ponětí o jejich účelu bytí..
Ty jsou díky své neflexibilitě nuceny své tragikomické reklamní kampaně balit do oblaků hvězdiček, skrytých podmínek a jiných právních kliček, bez kterých by splaskly jako bubliny nebo ostříhané ovce, případně vyvolávali psychedelické pocity z hvězdokup četných kurzorů v krajině. Proto se mi zdá, že konečnému uživateli uniká podstata funkce těchto společnosti a to je poskytování telekomunikační služby zákazníkovi a ne výpravné celovečerní zaklínací ódy pro lapení nových ovcí, které si v konečném důsledku noví klientíčci ochotně zaplatí místo toho, aby operátoři rozšířili své služby, případně snížili ceny služeb. Ale právě tato „neschopnost“ přináší úrodnou půdu a vodu na mlýn menším firmám které telekomunikační služby poskytují.
Pevně věřím, že možná i Vy máte své zkušenosti s drobnými poskytovateli a věřte, že s pomocí velmi malého kapitálu, ale obrovského úsílí byli schopni vybudovat takové celky, které stojí za obdiv a v tomto úsilí jim budu držet palce, protože jasně dokazují, že důvtip a cílevědomost má větší příležitost, než moc a prostředky.
Diskuze: 
Diskuze k článku