Chci bezdrátovou síť! (1)

Bezdrátová síť je obecně libovolná počítačová síť, kde je místo kabelů použita
technologie, která kabely nevyžaduje (wire less). Přesnějšímu popisu se budu věnovat
později, začnu ale historií.

1. Historie
Bezdrátové
sítě pro běžný trh existují v podstatě od května ’93, kdy firma NCR (tehdejší součást
gigantu AT&T) uvedla na trh svou WaveLAN (I) technologii. Tato technologie nabízela
byla čistě proprietární (žádný standard nebyl), nabízel rychlosti max. 2 Mb/s, přístupový
bod (WavePOINT I) stál baťovku – 1995$, PC karta stála 695$ (dolar byl tehdy za 29 Kč) –
máte-li zájem, pár bych jich možná ještě sehnal ;-). Už tehdy využívaly pásmo 2,4
GHz (jediné celosvětově bezlicenční), v Americe pak ještě pásmo 900
MHz.

Téhož roku se také začalo pracovat na standardizaci bezdrátových
sítí pod patronací organizace IEEE
(AT&T a zejména její Bellovy laboratoře byli a stále jsou nejmocnější
skupinou v této organizaci), první standard byl hotov ale až v červenci roku 1997 a dostal
název IEEE
802.11. Tento standard definoval tři různé fyzické vrstvy a společnou MAC
vrstvu.

První fyzická možnost bezdrátového přenosu bylo řešení pomocí
DfIR (diffuse infrared) – rozprostřeného infračerveného světla (tj.
nebylo třeba nastavení vysílače přesně na vysílač, signál se šířil všude okolo, dosah byl
jednotky metrů, max. rychlost 2 Mb/s. Tento standard se ale vůbec neujal
(výrobky by se daly AFAIK spočítat na prstech jedné ruky).

Další dvě metody
využívaly radiových vln rozprostřených v pásmu 2,4-2,472 GHz, jedna
používala metodu rozprostření pomocí přímé sekvence (DSSS – signál je navzorkován
na 20 MHz úsek, který je využíván a nemění se), druhá využívala řešení
frekvenčních přeskoků (FHSS celé 70 MHz pásmo je rozděleno na 1 MHz kanály,
frekvence jednotky pseudonáhodně „přeskakuje“ po pár milisekundách po těchto
kanálech). U nás byly v tu dobu nejznámější WaveLANy (tehdy už Lucent, pohrobek původního
AT&T, využívaly DSSS), a začaly se tu zabydlovat i BreezeNety (využívaly FHSS).

Rychlost byla stále dvoumegabitová, ale oproti původním NCR produktům přinesly ty nové
lepší spolehlivost přenosu (osobně ověřeno), ale hlavně snížení ceny – konkrétně u
WaveLANů klesla cena AP na 995$ a klienta na 495$, tedy na
polovinu.

V té době už ale bylo jasné, že rychlost 2 Mb nebude postačovat, proto
už nějakou dobu se v IEEE pracovalo na vylepšení těchto standardů a to hned na dvou
frontách – výzkumná skupina A se zabývala využití jiného frekvenčního
pásma, výzkumná skupina B se snažila nalézt způsob jak lépe využít
existujícího pásma.

První svou práci dokončila skupina B a dala tak
vzniknout standardu 802.11b a to již roku 1999. Tento
standard se už nezabýval neperspektivními technologiemi a zaměřil se pouze na DSSS. Přidal
podporu dvou dalších modulačních schémat, díky kterým dokázal s využitím stejných
20 MHz dosáhnout rychlosti 11 Mb/s. Tento standard si ale vybral jednu daň –
přinesl několik volitelných součástí, které mohl výrobce zvolit a tudíž zařízení podle
tohoto standardu nemusela být navzájem kompatibilní.

Protože by tento problém
mohl zabrzdit celé odvětví, vznikla téměř okamžitě organizace WECA (Wireless Ethernet Compatibility
Alliance), která stanovila podmínky a metodiku měření, po němž udělila danému
produktu známku „bezdrátová věrnost“ – Wireless Fidelity –
Wi-Fi (organizace WECA se později přejmenovala na Wi-Fi Alliance). Postupem času
tak většina výrobků procházela testováním a tak odhadem 95% prodaných systémů dle 802.11b
splňuje podmínky Wi-Fi metodiky.

Nový standard přinesl ve světě opravdový
boom bezdrátových sítí a ten přinesl další snižování cen – abych zůstal u stejné firmy –
WaveLAN karta (později přejmenováno na ORiNOCO a
pohlceno firmou Proxim), stála v době uvedení 802.11b standardu 295$, později klesla na
95$ a v roce 2002 dokonce na 49$, tedy na dvacetinu ceny před 5 lety při 5 násobném
zvýšení rychlosti. Bezdrátové karty (moduly) se také začaly masově montovat do počítačů,
zejména notebooků. Další historie už není tak překotná, ačkoliv je jistě důležitá pro
budoucnost.

V roce 2002 skončila výzkumná skupina A hlavní činnost tím, že
uvedla na trh standard 802.11a – standard pro bezdrátové sítě v pásmu 5
GHz. MAC vrstva je shodná s 802.11, tudíž implementace čipsetů je velmi levná,
modulační rychlost je díky nové modulaci navýšena na 54 Mb/s. Bohužel ale
Evropa (včetně ČR) produkty podle tohoto standardu nemohla (a v ČR ještě nemůže) používat,
neboť jsou zde na pásmo 5 GHz kladeny požadavky, které nebyly v .11a zohledněny.