V minulém týdnu jsem měl možnost se na pár hodin posadit k některými opěvované a některými dosti opovrhované novince z dílny Ubiquiti. Ano, byl to PowerBridge M10.
Někdo tvrdí, že toto zařízení na českém trhu nemá co dělat (viz. článek Soumrak volného 10 GHz pásma…) , někdo se zase těší, jak vyzraje za pár kaček na profi spoje. O tom tu ovšem psát vůbec nechci. Rád bych se zmínil o technické stránce „em desítky“ a jak vlastně funguje.
Zdroj: UBIQUITI NETWORKS
Na stole přede mnou ležely dvě jednotky spojené vlnovodem s útlumem představujícím pětikilometrovou trasu. Sedám si k testovacímu počítači. Z prohlížeče na mne kouká staré známé prostředí Ubiquitího systému AirOS. Po prvních pár kliknutích jsem zjistil, že kromě jiných frekvencí a šířky pásma v záložce Wireless se proti M5 verzi nic nezměnilo. Otázkou je, zda je to dobře či ne. Zkusme si to dále trochu rozebrat.
Spoj nabízí čtyři režimy resp. dva páry režimů, ve kerých umí pracovat. AP – Station nebo AP-WDS – Station-WDS. V prvním případě není spoj plně transparentní, stejne jako u M5. WDS režim je na tom o poznání lépe, nicméně kdo čte pozorně, jistě si všiml, že spoj funguje i jako AP a Station, což je u P2P spoje docela zarážející. Neměl jsem k dispozici žádný další kus M10, ale věřím, že by se mi ho povedlo bez jakýchkoli potíží připojit a vznikl by klasický P2MP, což ovšem VO u 10,5 GHz pásma nedovoluje. Nabízí se tu otázka – proč? Proč by měl spoj tuto komunikaci vůbec umožňovat? Z toho nekouká nic dobrého, i když jistě někdo bude tvrdit, že s anténou, která má „jen“ necelé čtyři stupně, není P2MP možné postavit. Proč potom ale spoj umožňuje šifrování WEP, WPA a WPA2 a použití ESSID? Ještě bych si dokázal představit, že spoj zamknu na MAC adresu protistrany a budu mít nastaveno. Ale nastavovat to stejně jako AP pro domácí WiFi?
Po lehkém šoku z těchto zjištění jsem se pustil do prvních testů linky a propustnosti. Spoj měl signál na obou chainech kolem -50dBm, TX/RX na 78 a 180 Mbps (po celou dobu testování se TX na plnou 180Mbps rychlost nezvedlo), CCQ mezi 95 a 100%, AirMax (nejde vypnout) kolem 80%. Zde bych se rád zastavil u TX/RX rychlostí. Z datasheetu lze vyčíst, že M10 umí „150+Mbps real TCP/IP“. U M5 to samé. M5 ovšem narozdíl od M10 nabízí i linkovou rychlost 300Mbps, při které jsem v praxi byl schopen dostat maximálně 95 Mbit opravdového provozu. M10 nám nabízí linkovou rychlost „pouze“ 180 Mbps, která při obvyklém poměru k rychlosti reálné cca 1:2 nenabízí slibovaných 150 Mbit ani náhodou. Nehledě na Fast-Ethernet rozhraní, které disponuje v tomto případě pouhými 100 Mbity.
Po tomto jednoduchém propočtu jsem začal být trochu skeptický a moje obavy se naplnily. Při souvislém jednosměrném datovém toku se hodnoty nevyšplhaly přes 78 Mbit a při pokusu o přenos dat oběma směry jsme skončili na 55 Mbit přijímaných a 20 Mbit odesílaných. Pak spoj začal velmi ztrátovat a i dohled (jak WWW, tak i telnet a SSH) přestal být dostupný. Při testu přenosu malých paketů (64 byte) se spoj totálně zhroutil již při přenosu necelých 5 Mbit oběma směry najednou. V konzoli bylo (velmi trhaně) vidět, jak 400MHz procesor absolutně nestíhá a softirq jede na 100%. Že by vývojáři z Ubiquiti podcenili výkon MIPSového srdce celého zařízení?
Další pokusy se spojem ukázaly docela zajímavou vlastnost – je úplně jedno, jak je která jednotka otočená proti jednotce druhé. Signály na obou chainech se neměnily o více než dva dBm, což je žalostně málo. Dle datasheetu by měly být využita jak H polarizace, tak V polarizace. Proč se tedy při otočení jednotky proti druhé o 45 či 90 stupňů nic neděje? Když vezmu v potaz, že prohození chainů u M5 je docela problém…
Upřímně – s M5 jsem nikdy žádný z výše uvedených nešvarů nezažil. A to jich docela hodně přenáší na několik kilometrů každý večer ve špičce až 60 Mbit down a 25 Mbit up. Kde se tedy stala chyba?
Neměl být nahodou PowerBridge M10 výkonným kladivem na zarušené 5GHz pásmo? Proč tedy spíše vypadá jako chudý příbuzný M5ky? Pořídíte si M10 kvůli vyšší rychlosti v nezarušeném 10,5 GHz pásmu a ono bude pomalejší a ještě Vám navíc toto pásmo zaruší? Co pak?
Na M10 jsem se docela těšil. Ne, že bych si ho jako běžel koupit a hned ho někam pověsil. To by mne hanba musela fackovat. Spíš jsem byl zvědavý, jak bude fungovat, že to bude něco víc, než klasické „Nko“. A že by se to s trochou snahy i dalo do hóóódně zapadlých koutů naší vlasti požít. Opak je ale pravdou a jsem dost zklamán. V hodně zapadlých koutech obvykle není témeř žádné rušení a jestli tam postavím za pár šupů M5, nebo si přitlačím nějakou tu kačku na M10 a výsledek bude stejný, ne-li horší a ještě tím budu přinejmenším sám sobě komplikovat život zarušováním, je pro mne M5 jasná volba.
Nicméně i přes všechny tyto mouchy dám PowerBridgi M10 ještě jednu šanci na zlepšení image. V dohledné době bych ho měl mít k dispozici na delší dobu, takže s ním vyrazím do terénu, vezmu s sebou spektrální analyzér a trochu ho potrápím v jiných než laboratorních podmínkách. I když se trochu bojím, že budu zklamán.
Diskuze: 
Diskuze k článku