Problematika datových limitů

Nejdříve zopakuji původní citaci:

Průměrný Čech je velice spořivý a zatím neumí (nechce) příliš využívat „bohatství“
Internetu. Přesto zejména v posledním roce výrazně narůstá objem přenášených dat, a to zejména
díky rapidnímu rozšiřování vysokorychlostních typů připojení a právě navyšování rychlostí.
Zatímco před rokem si přibližně 95% uživatelů vystačilo s 1 GB dat měsíčně, dnes je to okolo 3
GB, a v průběhu tohoto roku lze očekávat nárůst na hodnotu okolo 5 GB. Do 10 GB je ovšem datový
limit velkou psychologickou bariérou a mnozí lidé si raději koupí nabídku s menší rychlostí,
zato bez omezení či s vyšším limitem. V případě, že uživatel vlastní připojení s nízkým datovým
limitem, snižuje se jeho průměrný objem dat měsíčně na třetinu, tedy cca. 1 GB, a to i když je
datový limit např. 3 GB.

V komentářích pod tímto
článkem ale i jinde se objevily názory, že je to nesmysl. Uživatel s nickem LordBexr
třeba napsal „Já třeba měsíčně pod 50GB nejdu.“ . Nevěří mi dokonce ani kolega Míla
Sova, který napsal „v práci stáhnu za 16 dní cca. 4GB dat a doma zhruba to samé“.

Jenže pánové, ruku na srdce a zamyslete se – myslíte si, že jste průměrný uživatel Internetu?
Myslíte si, že na Internetu děláte to co na něm dělají ostatní? V České Republice je
přibližně milion uživatelů vysokorychlostního internetu, tedy každá pátá domácnost. Vezměte
si tedy náhodně nějaké rodiny které znáte a zamyslete se, co asi tak na internetu dělají,
nebo co by tak dělali, kdyby jej měli.

Třetina uživatelů jsou důchodci, myslíte, že stahují přes P2P sítě nějaký warez či filmy nebo
že koukají na nějaké streamované video? Ne, mají své zahrádky, svou kuchyň, své známé a svou
bolavou nohu, na internetu se koukají na to, kdy se má zasadit která kytička, hledají recept
na tvarohový koláč, posílají fotky vnoučat svým známým a sledují poradny lékařů, co že si to
mají dát na tu bolavou nohu. Omlouvám se za zjednodušení, doufám že jsem nikoho neurazil a
určitě i zde existují výjimky, osobně znám ale desítky takovýchto domácností.

40 % uživatelů jsou pak lidé tzv. produktivního věku a jejich děti. Jaké je jejich průměrné
chování? Jsou 8 hodin denně v práci, děti ve škole. Na internetu si doma přečtou zprávy,
stáhnou e-maily, dělají něco do práce. Děti dělají věci do školy, dvě hodinky týdně jim možná
rodiče dovolí hrát hry či něco podobného. Zde již existuje větší procento zkušenějších
uživatelů, kteří si třeba v sobotu stáhnou na večer nějaký film, protože zrovna nedávají
Pojišťovnu štěstí ani hokejový zápas, ale i takových domácností je pod 10 %.

Zbytek uživatelů jsou firmy – v Česku má Internet prakticky každá firma, jsme na předním
místě nejen v EU v „internetizaci“ firem. Důvod je jednoduchý – pro firmu tisícovka měsíčně
nic není, telefon stejně mají a mít budou, takže ani DSL pro ně není nějaký velký náklad,
možnost komunikace e-mailem, případně zjištění dodavatelů/odběratelů na webu je ovšem velkým
přínosem. A právě k tomu Internet mají – většina firem nějakým způsobem blokuje či sleduje
využívání internetu u svých zaměstnanců, aby na něm netrávili příliš času. Ve firmě si také
nikdo permanentně nepouští filmy či online audio či video, protože by to rušilo ostatní. V
absolutních číslech také naprostá většina firem jsou malí živnostníci, a ruku na srdce –
opravdu si myslíte, že váš prodavač v potravinách má v práci čas stahovat nějaké video či
jiný datově náročný obsah?

A když si toto průměrné chování přečtete a zamyslíte se, zjistíte, že to nijak nesouvisí s
datovými limity. Většina uživatelů ani neví, že nějaké omezené připojení mají. Mám data i ze
sítí bez datových limitů, mám data i z ciziny, kde se datové limity nepoužívají v tak hojné
míře, a prostě nikde není situace výrazně jiná a to s jednou výjimkou – tou jsou místa, kde
operátoři nabízí masivně online video. A tím masivně myslím to, že pak většina uživatelů
sleduje televizi přes Internet. I u nás tato služba pár měsíců existuje, zatím jí má ovšem
jen asi jedno procento uživatelů. Alternativou je, když MINIMÁLNÍ rychlost připojení
přesahuje zhruba 4 Mb/s, optimálně přes 10 Mb/s – poté již vznikají i alternatvní videoslužby
třetích stran.

Takže když byste teď všem uživatelům v ČR zrušili datové limity, tak datový průměr u
95 % uživatelů vzroste během následujícího roku max. o 1 až 2 GB. Ovšem u 5
uživatelů by datový průměr vzrostl o desítky GB. Proto se nebojím říct, že jestliže DSL připojení k Internetu WIA ADSL Internet nabízí svým uživatelům v
nejlevnější variantě za 350 Kč + DPH limit 10 GB dat na měsíc, je to fakticky to samé, jako
by více než 95 % uživatelům nabízel neomezené internetové připojení. Rozdíl je pouze v
psychice, lidé jsou prostě neradi omezováni, ačkoliv se je to fakticky nijak nedotýká.
Zakažte všem našim obyvatelům odjet mimo Evropu a budete zde mít revoluci, a to i když 99%
Čechů nikdy Evropu neopustí.

Datové lmity tedy jsou rozhodně špatné, nikoliv proto, že nějak omezují, ale proto, že
vytváří dojem že omezují. Ovšem jaký je vůbec důvod vzniku datových limitů? Je to jednoduché
– ve velkoobchodní nabídce O2, přes kterou je nyní realizováno spolu s vlastními službami O2
95 % z 500 tisíc ADSL přípojek je již několik let stanovena cena 30 Kč za
1 GB dat přenosu zákazníka měsíčně nad limit (např. 4 GB u 2 Mb/s varianty). Tato cena
je naprosto nehorázná a protože by podle zákona mělo O2 nabízet ceny na základě nákladového
modelu plus přiměřená marže, bylo by velmi zajímavé zjistit, který pracovník ČTÚ toto
schválil, respektive kolik za to dostal. Toto totiž není rozhodně nákladově orientovaná cena.
Zeptáte-li se kteréhokoliv vnitrostátního operátora páteřní konektivity, za kolik by vám ze
14 krajů dopravil do centra přibližně 750 Terabajt dat měsíčně (objem, který proteče na všech
ADSL přípojkách), dostali byste se na halířové částky za jeden Giga.

Takovéto omezení nemá žádný DSL poskytovatel ve své velkoobchodní nabídce nikde na světě!
Poskytovatel již tak platí navíc za kapacitu přípojky (opět mnohanásobek obvyklé ceny), platí
tak fakticky dvakrát. Kdyby tyto nesmyslné poplatky padly, respektive byly postaveny na
základě obvyklých nákladů, tak jak je běžné jinde ve světě, okamžitě by padly i datové limity
u poskytovatelů, respektive by se razantně zvětšily.

Přesto je značně pravděpodobné, že ani tak by datové limity nezmizely zcela – není tomu tak
ani jinde ve světě. Když u kteréhokoliv světového poskytovatele koupíte domácí připojení v
ceně v přepočtu 300 až 500 Kč a přenesete opakovaně řádově stovky GB dat ze světových
serverů, tak vám pravděpodobně zavolá nějaký pracovník s tím, že pro takovýto provoz není
linka koncipována a doporučí vám profesionální služby (za vyšší poplatek) či zrušení linky.
Důvod je jednoduchý – kromě vnitrostátní konektivity se platí i ta mezinárodní. Plně vytížená
2 Mb/s přípojka stojí včetně souvisejících nákladů zhruba 3000 Kč a podobně je tomu všude na
světě, u nás je navíc velká část (cca. 50 % toku mezinárodní (např. v Americe či Číně
tomu bude jistě jinak). Takže je výhodnější o takového zákazníka přijít, než platit jeho
konektivitu.

Proto si velice cením nabídky WIA ADSL Internet, která nabízí
již zmíněných 10 GB dat měsíčně v ceně. Když si to totiž spočítáte, zjistíte, že by tato
služba měla být pro ně prodělečná. Jejich kalkulace ovšem počítá s tím, že průměrný zákazník
stáhne méně než 6 GB. Cokoliv nad tím oni musí doplácet. Stálo to jistě odvahu s takovou
nabídkou přijít, ještě nikdo to neudělal a mohlo by se jim to vymstít. Ale věřím tomu, že jim
to vyjde. Čím více zákazníků budou mít, tím lépe bude tato statistika vycházet.